Potvorné inverzí protkané zimní počasí přetrvávalo až do samotného závěru prvního měsíce roku. Poté konečně nastala výrazná změna
a dalekohledy nečinně zahálející od listopadu se mohly naplno rozběhnout. Nad střední Evropu se totiž rozšířil od severovýchodu výběžek
velmi silné a stabilní tlakové výše, což mělo za následek, že od 29. ledna se vyjasnilo na šest nocí v řadě. Pozorovací podmínky
byly jedním slovem úžasné až skvělé, ovšem životní dost drsné. Zároveň s oblohou bez mráčků udeřily poměrně silné mrazy a na mnohých
místech padaly rekordy. Teplota v okolí hvězdárny nad ránem běžne klesala pod mínus 15 stupňů Celsia, takže pozorování se občas měnilo v boj o přežití.
Opouštět maličkou místnost, vytopenou díky počítačům a přímotopu na přijatelných 5 nad nulou, se příliš nevyplácelo a tak v tomto období
zcela chybí vizuální pozorování. Ovšem jednu výhodu mrazivé počasí přineslo, CCD kamery bylo možné chladit až na mínus 40 stupňů Celsia :-)
Během února přišlo ještě dalších šest nocí, kdy se mohlo pozorovat od domecku - observační základny Astronomické
společnosti v Hradci Králové (ASHK) u Hvězdárny a Planetária v Hradci Králové (HPHK)
- a celkem se tak počet za dva měsíce vyhoupl na dvanáct, což není na zimní počasí vůbec špatné.
CCD měření byla uskutečněna pomocí automatizovaného 0.40-m f/5 Jan Šindel
Teleskopu+ CCD 2-1600 + BVRI a také 0.25-m f/4 reflektoru
+ CCD ST7 + R na montáži EQ6 - přenosné sestavě, která je v současnosti umístěna vedle JST pod odsuvnou střechou a je tak prakticky bez nutnosti větších příprav okamžitě
připravena k pozorování.