Astronomická společnost v Hradci Králové

Letos v březnu panovalo dlouho jasné počasí. Bylo potřeba ho nějak využít. Vznikl nápad na pokus o co největší počet pozorovaných objetků z katalogu pana Messiera během jedné noci tzv. Messierův maraton. Na to je ideální doba v období kolem březnového novu.

Bohužel nebylo jisté, že až do novu vydrží jasno a tak jsme naplánovali noc z pátku 25. 3. na sobotu 26. 3.. Měsíc měl vycházet před půl čtvrtou ve fázi 36%. K ideální situaci tedy kousek chyběl. Navíc už během pátečního dne byl zřetelný zákal a průzračnost jaká panovala ještě před několika dny byla pryč. S kamarádem Martinem Weszterem jsme zvolili pozorovací místo u rozhledny Boika nedaleko Nasavrk v Železných horách. Je to už poměrně vysoko (527 m n.m.), špatný severní směr (města Slatiňany, Chrudim, Pardubice, Hradec) v tomto případě nevadil. Navíc po dokončení obchvatu Chrudimi a Slatiňan je cesta k Boice velice rychlá.

Jelikož to byl náš první maraton, byla potřeba alespoň základní příprava. Výborně posloužila tabulka Aleše Majera z KaL, kterou vytvořil v roce 2014. Na lov jsme přijeli s dobsony 40cm a 30 cm a dále pak s triedry 15×70 a 20×80. K Boice jsem pro jistotu dorazil už okolo 18:20 a Martin nedlouho po mně. Udělali jsme několik dokumentačních snímků a připravili techniku. Společnost nám dělali ještě poslední návštěvníci rozhledny a také místní traktorista, který při každém průjezdu zvířil prach na cestě. Však jsme ho prokleli do desátého kolene.

Začalo pozorování ještě za soumraku. Byl vynikající seeing. Lepší jsem nezaznamenal za celou zimu. V trapézu Velké mlhoviny v Orionu jasně přímým pohledem viditelné hvězdy E a F (19:15). Taktéž slabý souputík jasného Síria naprosto čistě viditelný při zvětšení cca 200x (19:17). Tím byl odstartován vytrvalostní závod. Zkušenější vědí, že největší oříšky soumrakové večerní oblohy leží nízko nad obzorem a jsou to galaxie M77 a M74. Teoreticky snažší M77 jsem dlouho zkoušel vykoukat na světlém pozadí, ale nedokázal jsem se přesvědčit, že galaxii rozliším. O M74 jsem se ani nepokoušel. První dílčí neúspěch byl na světě, ale nemohl mi zkazit náladu. Galaxie v Andromedě M31 je sice obvykle snadná, pokud vám ale v cestě překáží rozhledna, stává se obtížně pozorovatelnou. Musel jsem tedy dobsona přestěhovat na cestu (snad si už dá traktorista pohov). Pak jsme ještě svedli poměrně nečekaný tuhý boj o galaxii M33. Prach v atmosféře nepříjemně rozptyloval světelné znečištění a to znamenalo světlé pozadí. Dobson selhal. Pomohl triedr, který tuto plošně velkou (ale slabší) galaxii nakonec ukázal. Někdy v tuto dobu nás přijel na chvíli morálně podpořit kolega Martin (nick Astroforum: gunaroid) se svým dvouletým synkem Toníkem. Bylo to milé setkání. V čase 20:53 jsme zaregistrovali přelet ISS, jehož známý H tvar jsem v dobsonu chvíli sledoval než stanice zaplula do zemského stínu. Hledání dalších objektů pokračovalo bez větších přestávek. Nespěchali jsme a občas jsme porovnávali obrazy většího a menšího sourozence z dílny Explore Scientific. Pod souvězdím Lva jsme zaregistrovali velice pěkný pomalý meteor s jasností podobnou jasu Venuše. Letěl z východu na západ a hodiny ukazovaly 21:26. Dráha bohužel nebyla dlouhá nebo jsme spíš nezachytili začátek. Ačkoliv hlavním cílem noci byly DSO z katalogu “M”, zalogoval jsem do svých záznamů i několik nových NGCček. První větší pauza na občerstvení byla před půlnocí. To už je pozorovatel za půlkou a čeká, až se ukáže jen nízko nad jihem vystupující M83 v Hydře. Během této etapy se obyčejně ještě přidá dalších 11 kousků na východě a nastává pauza. Po zápisu času u M39  (1:10) jsem provedl měření jasu oblohy. Úžasných hodnot jsme se podle očekávání nemohli dočkat – SQM-L v zenitu maximálně 21,11 mag/arsec². Následně jsme se dali do klábosení. Začala se ozývat únava a také zima. Martin W. se rozhodl k návratu domů a ve 2:15 odjel. Já si trochu sklopil sedačku v autě a v krkolomné poloze si do půl čtvrté zdřímnul. Pomohlo mi to. Musím také pochválit péřovou bundu od Rakoncaje (Sir Joseph), která odvedla dobrou práci. Už poněkolikáté. Na tělo mi zima nebyla, horší je to klasicky od nohou. Ale vydržel jsem. Teď bylo zapotřebí trochu zabrat. Měsíc přeci jen zase ubral z kontrastu oblohy. Kolikrát jsem měl problém s orientací, neboť i běžně viditelné hvězdy mizely. Navíc začalo svítat. Třiadvacet Messierů se mi ráno podařilo zaznamenat, osm uniklo. Poslední M6 má čas 4:33. Ve 4:41 vykoukla Venuše, bylo definitivně po boji. Přesně v pět jsem měl sbaleno a odjezd.

A výsledky? Číslo je stejné jako dres hokejové legendy Wayna Gretzkyho – 99! Stovka odolala. Leda bych si započítal M0 alias Měsíc. 🙂 Je to první pokus a to skóre beru. Musím napsat, že mě to bavilo. Především první půlka. Ráno už je náročnější. Věřím, že kdyby byl Měsíc o dva dny starší, přidal bych ještě několik kousků. Taktéž z večera je za výborných podmínek reálné galaxie M77 a M74 vidět. Určitě bych chtěl dát v budoucnu opáčko.

IMG_8509

1

IMG_8511

2

DSC_7783

IMG_8516

4

Startrails

Svítání

5

14_Maraton1_západ_večer

15_Maraton2_zimní otevřenky

16_Maraton3_galaxie kolem Velkého vozu

17_Maraton4_Lev_Panna_Vlasy Bereniky_Havran

18_Maraton5_M83 a východní kulovky

19_Maraton6_ráno

20_Maraton7_M30

Leden nebývá měsícem s mnoha jasnými večery. Jeden takový však vyšel na Tři krále ve čtvrtek 6. 1. 2022. Domluvili jsme se Slávkem Macháčkem na pozorování a focení večerních planet. A jelikož bludice zapadají v tuto dobu na jihozápadě (a nechtělo se nám daleko jezdit), zvolili jsme pozorovací místo na vyvýšeném bodě bojiště Chlum. Přesněji u Pomníku rakouského 1. armádního sboru. Výhled je odsud parádní – od Orlických hor na východě, přes Železné hory na jihu, až po vysílače v Českém Brodě na západě. Nepříjemný byl však studený větřík, který v kombinaci s teplotou pod bodem mrazu a vlhkostí, nepěkně zalézal za nehty.

Na místo jsme dorazili krátce po 16. hodině a právě zapadalo Slunce. Nezdá se to, ale je to opravdu velice rychlý děj. Slávek stihnul jen několik dokumentačních snímků z ruky. Pak jsme připravili zbylou techniku včetně refraktoru ED 100 f9. Dalším cílem byla Venuše. Toho času již “na cestě” ke Slunci, takže velice nízko nad obzorem po jeho západu. Naštěstí podmínky a jasnost Večernice okolo-4 mag přály a tak byla brzy objevena v dalekohledu. Měla podobu pěkného a opravdu velice tenkého srpku. Zkoušeli jsme ji zaznamenat nejprve afokálně mobilem, později i zrcadlovkou v primárním ohnisku dalekohledu. Zhruba v čase 16:40 se nám ji podařilo vykoukat i očima a to již nebyla ani stupeň nad obzorem. V tu dobu již samozřejmě dávno zářil Měsíc (starý 4,3 dne) a planeta Jupiter. My však již očima hledali nejmenší planetu sluneční soustavy – Merkur. Nebyl to problém. Pohled v dalekohledu však kromě jasně oranžové barvy a mírného zploštění (aktuálně ve fázi 72%) více nepřinesl. Dalším v pořadí byl pán prstenů Saturn. Vzhledem k výšce nad horizontem se ovšem zázrak nekonal, planeta ukáže neostře své prstence, ale to je tak vše. Její jakžtakž dobré pozorovací období v časech loňské opozice je již nenávratně pryč. Ani Jupiter už není v té správné kondici, přestože je výš. Rozeznatelné jsou hlavní pásy oblačnosti. Na více podrobností si budeme muset počkat na příští opozici. Potěšující je, že se dostane zase o něco výš nad obzor. Pozornosti neunikl ani Měsíc. Bohužel jsem ovšem podcenil teoretickou přípravu před pozorováním a tak nám unikl zákryt hvězdy tau Aqr (4,05 mag) Měsícem. Došlo také  na zbylé planetární plynné obry – Neptun ve Vodnáři a Uran v souhvězdí Berana. Na závěr jsme vyhledali ještě dvě vlasatice: 19P/Borelly a C/2019 L3 ATLAS a několik jasnějších DSO. Bohužel to již není doména malého čočkového dalekohledu. Oči “dobsonisty” jsou již příliš rozmlsány proudy fotonů shromážděných 40cm zrcadlem.

Druhý den ráno (7. 1.) jsem si vyběhl ze svojí kanceláře v Pardubicích a v čase 6:42 na jihovýchodě byl ke spatření také Mars. Takže se mi během jedné noci poprvé podařila zkompletovat celá planetární postupka :-). Podobný kousek, ovšem během jednoho kalendářního dne, mám v záznamech již 30. 11. 2019.

Níže několik dokumentačních fotek z mého mobilu:

PANO_20220106_161408

Panorama pozorovacího stanoviště

IMG_20220106_161607

IMG_20220106_162336

IMG_20220106_162508

IMG_20220106_162644

IMG_20220106_163535

IMG_20220106_164732

IMG_20220106_170417

Zde je galerie snímků Miloslava Macháčka:

PTX_2271_PS

PTX_2277_PS

PTX_2294_PS

PTX_2309_PS

PTX_2343_PS - 3000px

PTX_2343_PS_popisky - 3000px

PTX_2351_PS_komb_crop

PTX_2351_PS_komb_crop_popisky

PTX_2368-77_PS - 3000px

PTX_2390_PS - 3000px

Jak málo chybělo k letecké katastrofě?

Na závěr ještě stav našeho Slunce 7. 1. 2022 v podání sondy SDO a Miloslava Macháčka (s hendikepem vysoké oblačnosti):