Podobně jako pozorovatelé z celého světa jsme i v ASHK očekávali a sledovali, co kometa C/2023 A3 (Tsuchinshan-ATLAS) během roku předvede. Zde je stručný přehled, jak jsem to viděl ze svého pohledu.
Ve svých záznamech mám první pozorování datováno na 18. února 2024 ráno. Na zahradě u domu byla na místní poměry velmi tmavá noc (SQM-L 21,1). V 16″ dobsonu f4,5 byla bez problémů viditelná jako malá kulička o jasnosti cca 12,8mag. Toho času se nacházela v souhvězdí Vah. Mám zapsaný čas 3:53 a vystřídal jsem na ní různá zvětšení pomocí okulárů 13 mm, 8,8 mm a 6 mm. Během jara jsem ji pozoroval ještě několikrát. Postupně rostla její jasnost. Měla kondenzovaný vzhled (to je pro pozorovatele příznivé) a v květnu mám již poznamenaný i malý ohůnek.
Pak se nám kometa ztratila z dosahu a začalo období vyhlížení na ranní obloze. Osobně jsem ji zkoušel vypozorovat či vyfotit v neděli 29. září, ale neuspěl jsem. Na Traneckém kopci u Černilova bylo sice krásně vidět k východu, ale přeci jen nad Orlickými horami byl pás oblačnosti, který mi kometu schoval. Více příležitostí jsem neměl, neboť v pracovní dny už tou dobou musím cestovat do zaměstnání. Každopádně přicházely povzbudivé informace, že je na tom kometa s jasností dobře.
12. října se prosmýkla nejblíže k Zemi a přesunula se na večerní oblohu. V neděli 13. října jsem udělal první marný pokus na Traneckém kopci. Přestože obloha během odpoledne dávala naději, večer se zatáhlo a ani nepříjemný studený vítr neudělal v oblačnosti potřebné okénko. V pondělí naopak předpověď neslibovala nic moc příznivého. Naproti tomu bylo k večeru jasno s tím, že se od západu nasouvala oblačnost. Vytáhl jsem dceru a šli jsme s triedrem v ruce “lovit” na cyklostezku. Lov se krátce před 19. hodinou zadařil. Nejprve v triedru a pak i očima. Bohužel se A-trojka nacházela blízko mraků a tak bylo za chvíli po všem. Na opačné straně svítil Měsíc, který byl právě v konjunkci se Saturnem.
Hned další večer jsme se domluvili se Slávkem Macháčkem a vyrazili na Chlum. U pomníku rakouského 1. armádního sboru je pěkný výhled nejen k západu. Počasí tentokrát spolupracovalo. Přivítala nás jasná Venuše, která zářila nad jihozápadním obzorem. Kometu jsme záhy objevili triedrem a pak i očima. Slávek fotil kometu různými ohnisky, můj foťák rozjel sekvenční snímání pro vytvoření timelapse. Vzal jsem s sebou i refraktor a tak jsme mohli omrknout i jádro komety, které bylo velice jasné a malé (oproti velké komě). Kometa předvedla svůj dlouhý ohon, který byl očima viditelný minimálně v délce 10°. Skutečnou délku bohužel vymazal dorůstající Měsíc, který měl necelé dva dny do úplňku. Avšak fotografie dokáží “vytáhnout” mnohem víc. Potěšil i okem viditelný protichvost.
Už delší dobu jsem chtěl vidět polární záři v našich končinách. Vždy ale něco selhalo. Buď počasí nebo jsem nebyl dostatečně připravený. Až přišel památný pátek 10. května 2024.
Naděje byla tentokrát veliká. Ale jistotu nemáte nikdy. Já však vnitřně věřil, že to dopadne. Nakonec byly všechny očekávání a představy mnohonásobně překročeny. Životní zážitek. Víc se z našich zeměpisných šířek asi nedá vidět. Leda na severu (či na poněkud vzdáleném jihu). Co předcházelo, krásně rozebírá článek Martina Gembece z KaL/iQlandie.
V podvečer už bylo jasné, že solární bouře dorazila. Začali jsme ve skupině komunikovat. Docela zlobila oblačnost, ale data z aplikací přidávala na optimizmu. V cca 20:00 geomagnetická bouře G4 (Kp8), hmmm to by šlo. Jen aby to vydrželo do tmy… zpětně trochu úsměvné. Zrovna běžel v televizi hokej MS ČR – Finsko. Bylo jasné, že ho nedokoukám. Se Slávkem Macháčkem jsme se domluvili, že dorazí za mnou do Černilova na Tranecký kopec. Je tam nerušený výhled na severní obzor a Hradec Králové ruší svou září naproti na jihozápadě. Vzal jsem pár drobností: stoličku, triedr a foťák se stativem a 16mm objektivem. Na místo jsme se Slávkem dorazili prakticky současně. Bylo krátce po desáté večerní. Na první pohled nebylo nic vidět. Nevadí, počkáme. Začali jsme vykládat techniku a debatovali. V tom vidím Slávkovi přes rameno na obloze zjasněný pruh, bezesporu s červeným-růžovým nádechem. Zářil severovýchodně zhruba 40° vysoko. “No ty bláho!” A začal cvrkot. A taky velký divadlo. Bylo 22:07. Červeně se rozsvítil celý sever a postupně i západ, kde byl srpek Měsíce. Ten se zprvu schovával v oblačnosti. Nízko při severním obzoru jasná nazelenalá záře. Začali jsme telefonovat rodině a známým, aby se okamžitě šli podívat ven k severu. Nebyl čas řešit kdo spí a kdo ne! Taktéž ožila whattsuppová skupina ASHK. Slávek bleskově rozjel dva aparáty, každý trochu jiným směrem. Jen litoval, že si nevzal dva širokáče, ale jen jeden a ten stejně nestačil zabrat naprosto obří rozsah záře. Počítal spíše s lovem u obzoru nebo v dírách oblačnosti, protože předpověď pro Hradecko nebyla nejpříznivější. Kdo mohl tušit, že 15 mm na FF bude málo široké? Ostatně cokoliv méně než celooblohová kamera by nebyla schopna zachytit celé představení na jednom snímku! Já jsem se projevil jako fotografická lama, neboť mi nešel vypnout autofocus. Až když první vlna končila, podařilo se mi v menu potřebnou položku najít. Tak alespoň něco. Abychom se kompozičně trochu vyhnuli stromové aleji u cesty, museli jsme umístit stativy i do pole. Byl jsem to později ve dne zkontrolovat a musím říci, že jsme na obilí udělali jen naprosto minimální škodu. Uf! Když končila první vizuální smršť, začala se nám nasouvat od severu oblačnost. Nízko zelená záře zůstala jasně patrná. Začali jsme se pomalu vzpamatovávat z intenzivního zážitku. Jih byl stále bez mraků. Co takhle pár kontrolních snímků? Fotíme směr Hradec. Co to je? Tam je červená i na jihu. Cože? Ušetřený zůstal možná tak Štír. Z legrace jsem psal, že musí být záře viditelná snad i z Maroka. To jsem netušil, že jsem ji ještě o dost podcenil…
Zhruba o půlnoci se rozjelo druhé kolo, resp. přišla druhá vlna. My už jsme měli zataženo. Avšak Pepa Kujal zvolil lepší stanoviště u Suchého vrchu a měl jasno. Kvalitní příprava se mu vyplatila. My jen tušili, že nahoře se děje něco velkého. Usuzovali jsme z toho, co prosvítalo mezerami v oblačnosti, jak se měnil jas oblohy a co jsme viděli u severního obzoru, kde oblačnost končila. Stručně řečeno to z našeho pohledu to vypadalo jako “peklo na nebi”. Červená barva ozařovala mraky a ty se jakoby vařily. Nemusím psát, že okolo nás bylo světlo podobné jasné úplňkové noci. Později se nám to trochu protrhalo a ještě jsme vizuálně a fotograficky zaznamenali několik pěkných pruhů. To však již druhá vlna dávno ustoupila ze své majestátnosti.
Zajímavost: u širšího slávkova panoramatu je vidět na obou stranách vzácný SAR oblouk (Stable Auroral Red arc). Pro představu jak vypadá úplný – třeba tady na tomto starším APODu.
Zhodnocení: přestože jsme podcenili přípravu a mohli tak zvolit lepší stanoviště a techniku, a přestože jsem lempl na focení, byl to naprosto dokonalý zážitek, který se nebude jen tak opakovat.
22:38 SELČ, foto: Canon RP (FF), Canon RF 16mm f/2,8, 10s, ISO 800 autor: Martin Procházka
směr HK 23:50 SELČ, foto: Canon RP (FF), Canon RF 16mm f/2,8, 10s, ISO 1000 autor: Martin Procházka
0:25 SELČ, foto: Canon RP (FF), Canon RF 16mm f/2,8, 10s, ISO 800 autor: Martin Procházka
22:10 SELČ, foto: PENTAX K-1 (FF), Pentax HD DFA* 50 mm F 1,4 ED SDM AW, f2, 5s, ISO 800 autor: Miloslav Macháček
22:13 SELČ, foto: PENTAX K-1 (FF), Pentax HD D-FA 15-30 mm F 2,8 ED SDM WR, 15mm, f2,8, 8s, ISO 1600 autor: Miloslav Macháček
22:19 SELČ, foto: PENTAX K-1 (FF), Pentax HD DFA* 50 mm F 1,4 ED SDM AW, f2, 5s, ISO 800 autor: Miloslav Macháček
3 pole 22:19-22:21 SELČ, foto: PENTAX K-1 (FF), Pentax HD D-FA 15-30 mm F 2,8 ED SDM WR, 15mm, f2,8, 8s, ISO 1600 autor: Miloslav Macháček
včetně SAR oblouku, 6 polí, 22:21-22:23 SELČ, foto: PENTAX K-1 (FF), Pentax HD D-FA 15-30 mm F 2,8 ED SDM WR, 15mm, f2,8, 8s, ISO 800 autor: Miloslav Macháček
22:24 SELČ, foto: PENTAX K-1 (FF), Pentax HD D-FA 15-30 mm F 2,8 ED SDM WR, 15mm, f2,8, 8s, ISO 800 autor: Miloslav Macháček
22:30 SELČ, foto: PENTAX K-1 (FF), Pentax HD D-FA 15-30 mm F 2,8 ED SDM WR, 15mm, f2,8, 8s, ISO 800 autor: Miloslav Macháček
22:38 SELČ, foto: PENTAX K-1 (FF), Pentax HD D-FA 15-30 mm F 2,8 ED SDM WR, 15mm, f2,8, 8s, ISO 800 autor: Miloslav Macháček
22:40 SELČ, foto: PENTAX K-1 (FF), Pentax HD D-FA 15-30 mm F 2,8 ED SDM WR, 15mm, f2,8, 8s, ISO 800 autor: Miloslav Macháček
23:41 SELČ, foto: PENTAX K-1 (FF), Pentax HD D-FA 15-30 mm F 2,8 ED SDM WR, 15mm, f2,8, 8s, ISO 1600 autor: Miloslav Macháček
16 polí, 23:51 - 23:57 SELČ, foto: PENTAX K-1 (FF), Pentax HD D-FA 15-30 mm F 2,8 ED SDM WR, 15mm, f2,8, 10s, ISO 1600 autor: Miloslav Macháček
směr HK, 23:57 SELČ, foto: PENTAX K-1 (FF), Pentax HD D-FA 15-30 mm F 2,8 ED SDM WR, 15mm, f2,8, 10s, ISO 1600 autor: Miloslav Macháček
00:04 SELČ, foto: PENTAX K-1 (FF), Pentax HD D-FA 15-30 mm F 2,8 ED SDM WR, 15mm, f2,8, 30s, ISO 400 autor: Miloslav Macháček
00:04 SELČ, foto: PENTAX K-1 (FF), Pentax HD DFA* 50 mm F 1,4 ED SDM AW, f1,4, 5s, ISO 800 autor: Miloslav Macháček
00:16 SELČ, foto: PENTAX K-1 (FF), Pentax HD D-FA 15-30 mm F 2,8 ED SDM WR, 15mm, f2,8, 30s, ISO 1600 autor: Miloslav Macháček
01:18 SELČ, foto: PENTAX K-1 (FF), Pentax HD D-FA 15-30 mm F 2,8 ED SDM WR, 15mm, f2,8, 10s, ISO 1600 autor: Miloslav Macháček
01:35 SELČ, foto: PENTAX K-1 (FF), Pentax HD D-FA 15-30 mm F 2,8 ED SDM WR, 15mm, f2,8, 10s, ISO 1600 autor: Miloslav Macháček
01:44 SELČ, foto: PENTAX K-1 (FF), Pentax HD D-FA 15-30 mm F 2,8 ED SDM WR, 15mm, f2,8, 10s, ISO 1600 autor: Miloslav Macháček
02:17 SELČ, foto: PENTAX K-1 (FF), Pentax HD D-FA 15-30 mm F 2,8 ED SDM WR, 15mm, f2,8, 10s, ISO 1600 autor: Miloslav Macháček
02:18 SELČ, foto: PENTAX K-1 (FF), Pentax HD D-FA 15-30 mm F 2,8 ED SDM WR, 15mm, f2,8, 10s, ISO 1600 autor: Miloslav Macháček
První prázdninový výjezd do Orlických hor se podařil blízko červencového novu – 15. 7. 2023. Panovala vedra a tak jsem se těšil na pohodové pozorování v kraťasech. Na Mezivrší mě však uvítal silný, nepříjemný vítr a pohoda se nekonala. Nakonec se nás sešlo sedm: já, Slávek Macháček, Martin Myslivec a ASHK ještě zastupoval David se svými kolegy z fakulty. Osobně jsem zaznamenal úspěch v podobě mého první spatření Sloupů stvoření v Orlí mlhovině M16. Samozřejmě je člověk nevidí jako Hubble, ale viditelné protáhlé ztmavnutí v mlhovině u dvojice hvězd ve správném místě lze detekovat. Nutná je kvalitní adaptace oka na tmu. V čase 23:51 nám přes Střelce proletěl velmi pěkný bolid. Toto období není na komety nijak zvlášť bohaté a tak byla premiantkou C/2023 E1 (ATLAS), toho času v Drakovi s jasností cca 9 mag. Vítr byl natolik protivný, že jsem byl nucen mít sundaný látkový rukáv na mém dobsonu, abych vůbec mohl pozorovat. Kolem druhé ranní se do mě dala zima a pozorování jsem ukončil.
Pentax K-5 modifikovaný IDAS-LPS-P2 + Pentax smc DA* 300 mm F 4,0 ED (IF) SDM + Pentax HD DA AF Rear Convertor 1,4x AW
45 snímků (420 mm - 120s - f6,3 – ISO 1600) + dark, bias, flat autor: Miloslav Macháček
Pentax K-5 modifikovaný IDAS-LPS-P2 + Pentax smc DA* 300 mm F 4,0 ED (IF) SDM
4 snímky (300 mm - 240s – f4,5 – ISO 800) autor: Miloslav Macháček
Žlutě hvězdy, bíle kometa a zeleně jsou galaxie (pokud je známé označení)
autor: Miloslav Macháček
Srpnový výjezd se povedl realizovat noc před maximem Perseid, tedy noc z 11. na 12. 8.. S ohledem na pozorování meteorů jsme rozhodli vyzkoušet kopec Polom nad Bartošovicemi (766 m.n.m.), který nemá omezen výhled blízkými stromy. Přestože je na kopec vybudována krásná nová asfaltka a nahoře dostatek místa pro techniku, byl to zřejmě první a poslední výjezd sem. Byli jsme správci CHKO upozorněni, že i přestože dole není zákaz vjezdu, silnice je vedena jako polní a nelze ji tak v CHKO použít (leda s extra povolením??). Sami jeli pozorovat Perseidy a tak nás tam pouze pro tentokrát nechali. Na kopci jsme byli první s Jirkou Mrázkem ze Žamberka, později přijel fotit i Slávek. Dále na kopec přišel pozorovat a fotit timelapse pár z HK a ještě jeden neznámý fotograf. Podmínky byly přívětivé, nefoukalo, solidní tma. Po půlnoci se začala postupně nasouvat vysoká oblačnost, nejprve skoro neznatelně, pak už znatelně v pásech. To však zásadně nebrátilo v pozorování Perseid. Osobně jsem jich napočítal kolem 25, některé velmi pěkné, pár meteorů bylo mimo tento roj. V dalekohledech jsme prohlíželi perly letní oblohy. Kometa ATLAS byla tentokrát blízko otevřené hvězdokupě M39 přímo v Mléčné dráze. Vrcholem bylo pozorování planety Saturn a to z jediného prostého důvodu – seeing byl excelentní. Dokonce jsem z kufříku s okuláry vytáhl TV Nagler 2,5mm, který mi v dobsonu dával zvětšení 730x! A přesto to bylo použitelné, chvílemi naprosto ostré. Planeta je už obří a je nutné dobson často a s citem strkat. Cassiniho dělení bylo vidět pouze po krajích, přeci jen je už prstenec značně “přivřený”. Prstenec také vrhal znatelný stín na samotnou planetu.
Pentax K-5 modifikovaný IDAS-LPS-P2 + Pentax HD DFA 100 mm F 2,8 ED AW Macro – 31 snímků 120s, f4, ISO 1600 + dark, bias, flat autor: Miloslav Macháček (pozn. autora: kompozice není optimální neboť chybí části emisní mlhoviny u pravého okraje snímku)
žlutě jsou nejjasnější hvězdy a hvězdokupy, bíle jsou proměnné hvězdy, zelená jsou reflexní mlhoviny, malachitová jsou emisní mlhoviny, tyrkysová jsou planetární mlhoviny, oranžově temné mlhoviny a červeně je kometa autor: Miloslav Macháček
Po loňské prvním pokusu u rozhledny Boika jsem naplánoval letošní lov do přeci jen tmavších končin. Konkrétně k bunkru Na holém u osady Hanička v Orlických horách. Že to byla volba dobrá, ale nikoliv dokonalá se dozvíte níže.
V sobotu 18. 3. 2023 během dne nepanovalo zrovna jasné počasí. Bylo dost vysoké oblačnosti. Ale konečně se začaly teploty zvedat po chladnějším období. Meteorologické modely dávaly dobrou prognózu na první polovinu noci, v druhé už měla opět zlobit vysoká oblačnost. Přesto jsem věřil, že se vyplatí vyjet.
Na místo, které se nachází ve výšce 750 m.n.m., jsem dorazil před 19. hodinou. Dalekohled jsem připravil do prostor mezi pěchotní srub a protitankový příkop, ve kterém byly ještě zbytky zledovatělého sněhu. Nejprve mě polekal zvuk šplouchající vody, který se ozýval od bunkru. Myslel jsem, že v něm někdo přebývá. Ale ukázalo se, že to bude automatické čerpání vody z nějaké vnitřní jímky. Za celou dobu kolem neprošel člověk. Naprostý klid občas přerušilo okolo projíždějící auto jedoucí po cestě do Bartošovic. Nedaleko se také nachází několik nových domů patřící pod místní část Panské Pole, ale světlo z jejich oken nijak nerušilo. Přípravy pozorování zpestřila jasná Venuše a brzy zapadající slabší Jupiter. Z oblohy mizely i poslední cirry. V 19:24 jsem najel dobsonem na M42 a jde se na to. Nejprve večerní vypalovačky a hned jak obloha ztmavla, najel jsem na galaxii M74. Nebyl problém a následná M77 už vůbec ne. Do dvacáté hodiny jsem zaznamenal první sérii 19 kousků a usoudil jsem, že je potřeba zkontrolovat aktuální jasnější komety než zapadnou. Postupně jsem viděl C/2022 A2 (PANSTARRS), C/2020 V2 (ZTF), C/2022 E3 (ZTF) a později v noci i C/2019 U5 (PANSTARRS). Nebe příjemně tmavlo a Orion byl stále slušně vysoko. Napadlo mě zkusit známou temnou mlhovinu Barnard 33 “Koňská hlava”. Do okulárového výtahu jsem vložil nejdelší okulár co mám (31 mm Nagler) a mlhovinový filtr H-beta od Astronomiku. Malé zvětšení pomohlo a pak samozřejmě filtr, který je pro tento objekt takříkajíc “šitý na míru”. Konečně jsem viděl tu slabou mlhovinku a v ní patrný tmavý zářez. Měl jsem obrovskou radost, už tolikrát jsem si na ní vylámal zuby. Vedle se nacházející mlhovina “Plamínek” byla vidět taky. Ale tu už jsem pozoroval i dříve. A ještě jednu osobní pozorovatelskou premiéru jsem zažil. Zodiakální neboli zvířetníkové světlo. U nás u Hradce bez šance, tady v Orlických horách očima zřetelný kužel světla sahající až k Plejádám.
Pak už byl čas se vrátit k hlavnímu cíli. Krásně to ubíhalo, vyhledávat jasné objekty ručně dobsonem mě baví. Občas jsem zkontroloval jas oblohy a hodnoty na SQM-L stále stoupaly. Kolem 23. hodiny už nebylo možné přidávat další Messiérovy objekty do sbírky. Skóre se v tuto chvíli zastavilo na 70. Byl čas na přestávku, malé občerstvení a kratší odpočinek. Udělal jsem několik pozorování mimo plán a o půlnoci změřil oblohu. V zenitu jsem odečetl 21,5 mag/arsec2. Ani hodnoty ze světových stran v 60° nad obzorem nebyly špatné, jen západní směr lehce ztrácel. Průzračnost výborná, vzduch poměrně suchý a čistý, nemrzlo, celkově velmi slušné podmínky. Jen občas foukl vítr. Po půlnoci se dalo zapsat ještě sedm kousků na seznam. Otevřenku v M39 v Labuti jsem měl zrovna za stromy, tak jsem ji odložil na později. V tento čas je hlavně důležité zachytit M83. Pak jsem zalezl do auta, sklopil sedačku a na dvě hodiny zavřel oči.
Ve tři hodiny začala poslední fáze. Přišla očekávaná vysoká oblačnost, ale i tak se dalo různými dírami pozorovat. Už jsem nejel podle seznamu, ale podle možností, které dovolila obloha. Ale šlo to celkem dobře. V závěru jsem narazil na limity pozorovacího místa. Stromy v JV směru bránily odpozorování nízko ležících kulovek ve Střelci a Vodnáři (včetně otevřenek M73 a M7). Navíc nepomáhal zákal nad obzorem. Na M6 jsem musel vyběhnout na bunkr a zaznamenal jsem ji triedrem mezi stromy. Posledním zápisem byla M2, která těsně vylezla nad zákal. Suma sumárum 101 Messiérů. Bilance oproti loňsku: plus M74, M77, M2 a mínus M7. Spokojenost a předsevzetí pro příště: najít ještě lepší místo. Možná by to splňoval nedaleký kopec Polom nad Bartošovicemi? Uvidíme…