Author: Martin Procházka

První prázdninový výjezd do Orlických hor se podařil blízko červencového novu – 15. 7. 2023. Panovala vedra a tak jsem se těšil na pohodové pozorování v kraťasech. Na Mezivrší mě však uvítal silný, nepříjemný vítr a pohoda se nekonala. Nakonec se nás sešlo sedm: já, Slávek Macháček, Martin Myslivec a ASHK ještě zastupoval David se svými kolegy z fakulty. Osobně jsem zaznamenal úspěch v podobě mého první spatření Sloupů stvoření v Orlí mlhovině M16. Samozřejmě je člověk nevidí jako Hubble, ale viditelné protáhlé ztmavnutí v mlhovině u dvojice hvězd ve správném místě lze detekovat. Nutná je kvalitní adaptace oka na tmu. V čase 23:51 nám přes Střelce proletěl velmi pěkný bolid. Toto období není na komety nijak zvlášť bohaté a tak byla premiantkou C/2023 E1 (ATLAS), toho času v Drakovi s jasností cca 9 mag. Vítr byl natolik protivný, že jsem byl nucen mít sundaný látkový rukáv na mém dobsonu, abych vůbec mohl pozorovat. Kolem druhé ranní se do mě dala zima a pozorování jsem ukončil.

Pentax K-5 modifikovaný IDAS-LPS-P2 + Pentax smc DA* 300 mm F 4,0 ED (IF) SDM + Pentax HD DA AF Rear Convertor 1,4x AW 45 snímků (420 mm - 120s - f6,3 – ISO 1600) + dark, bias, flat autor: Miloslav Macháček

Pentax K-5 modifikovaný IDAS-LPS-P2 + Pentax smc DA* 300 mm F 4,0 ED (IF) SDM 4 snímky (300 mm - 240s – f4,5 – ISO 800) autor: Miloslav Macháček

Žlutě hvězdy, bíle kometa a zeleně jsou galaxie (pokud je známé označení) autor: Miloslav Macháček

Srpnový výjezd se povedl realizovat noc před maximem Perseid, tedy noc z 11. na 12. 8.. S ohledem na pozorování meteorů jsme rozhodli vyzkoušet kopec Polom nad Bartošovicemi (766 m.n.m.), který nemá omezen výhled blízkými stromy. Přestože je na kopec vybudována krásná nová asfaltka a nahoře dostatek místa pro techniku, byl to zřejmě první a poslední výjezd sem. Byli jsme správci CHKO upozorněni, že i přestože dole není zákaz vjezdu, silnice je vedena jako polní a nelze ji tak v CHKO použít (leda s extra povolením??). Sami jeli pozorovat Perseidy a tak nás tam pouze pro tentokrát nechali. Na kopci jsme byli první s Jirkou Mrázkem ze Žamberka, později přijel fotit i Slávek. Dále na kopec přišel pozorovat a fotit timelapse pár z HK a ještě jeden neznámý fotograf. Podmínky byly přívětivé, nefoukalo, solidní tma. Po půlnoci se začala postupně nasouvat vysoká oblačnost, nejprve skoro neznatelně, pak už znatelně v pásech. To však zásadně nebrátilo v pozorování Perseid. Osobně jsem jich napočítal kolem 25, některé velmi pěkné, pár meteorů bylo mimo tento roj. V dalekohledech jsme prohlíželi perly letní oblohy. Kometa ATLAS byla tentokrát blízko otevřené hvězdokupě M39 přímo v Mléčné dráze. Vrcholem bylo pozorování planety Saturn a to z jediného prostého důvodu – seeing byl excelentní. Dokonce jsem z kufříku s okuláry vytáhl TV Nagler 2,5mm, který mi v dobsonu dával zvětšení 730x! A přesto to bylo použitelné, chvílemi naprosto ostré. Planeta je už obří a je nutné dobson často a s citem strkat. Cassiniho dělení bylo vidět pouze po krajích, přeci jen je už prstenec značně “přivřený”. Prstenec také vrhal znatelný stín na samotnou planetu.

Pentax K-5 modifikovaný IDAS-LPS-P2 + Pentax HD DFA 100 mm F 2,8 ED AW Macro – 31 snímků 120s, f4, ISO 1600 + dark, bias, flat autor: Miloslav Macháček (pozn. autora: kompozice není optimální neboť chybí části emisní mlhoviny u pravého okraje snímku)

žlutě jsou nejjasnější hvězdy a hvězdokupy, bíle jsou proměnné hvězdy, zelená jsou reflexní mlhoviny, malachitová jsou emisní mlhoviny, tyrkysová jsou planetární mlhoviny, oranžově temné mlhoviny a červeně je kometa autor: Miloslav Macháček

Po loňské prvním pokusu u rozhledny Boika jsem naplánoval letošní lov do přeci jen tmavších končin. Konkrétně k bunkru Na holém u osady Hanička v Orlických horách. Že to byla volba dobrá, ale nikoliv dokonalá se dozvíte níže.

V sobotu 18. 3. 2023 během dne nepanovalo zrovna jasné počasí. Bylo dost vysoké oblačnosti. Ale konečně se začaly teploty zvedat po chladnějším období. Meteorologické modely dávaly dobrou prognózu na první polovinu noci, v druhé už měla opět zlobit vysoká oblačnost. Přesto jsem věřil, že se vyplatí vyjet.

Na místo, které se nachází ve výšce 750 m.n.m., jsem dorazil před 19. hodinou. Dalekohled jsem připravil do prostor mezi pěchotní srub a protitankový příkop, ve kterém byly ještě zbytky zledovatělého sněhu. Nejprve mě polekal zvuk šplouchající vody, který se ozýval od bunkru. Myslel jsem, že v něm někdo přebývá. Ale ukázalo se, že to bude automatické čerpání vody z nějaké vnitřní jímky. Za celou dobu kolem neprošel člověk. Naprostý klid občas přerušilo okolo projíždějící auto jedoucí po cestě do Bartošovic. Nedaleko se také nachází několik nových domů patřící pod místní část Panské Pole, ale světlo z jejich oken nijak nerušilo. Přípravy pozorování zpestřila jasná Venuše a brzy zapadající slabší Jupiter. Z oblohy mizely i poslední cirry. V 19:24 jsem najel dobsonem na M42 a jde se na to. Nejprve večerní vypalovačky a hned jak obloha ztmavla, najel jsem na galaxii M74. Nebyl problém a následná M77 už vůbec ne. Do dvacáté hodiny jsem zaznamenal první sérii 19 kousků a usoudil jsem, že je potřeba zkontrolovat aktuální jasnější komety než zapadnou. Postupně jsem viděl C/2022 A2 (PANSTARRS), C/2020 V2 (ZTF), C/2022 E3 (ZTF) a později v noci i C/2019 U5 (PANSTARRS). Nebe příjemně tmavlo a Orion byl stále slušně vysoko. Napadlo mě zkusit známou temnou mlhovinu Barnard 33 “Koňská hlava”. Do okulárového výtahu jsem vložil nejdelší okulár co mám (31 mm Nagler) a mlhovinový filtr H-beta od Astronomiku. Malé zvětšení pomohlo a pak samozřejmě filtr, který je pro tento objekt takříkajíc “šitý na míru”. Konečně jsem viděl tu slabou mlhovinku a v ní patrný tmavý zářez. Měl jsem obrovskou radost, už tolikrát jsem si na ní vylámal zuby. Vedle se nacházející mlhovina “Plamínek” byla vidět taky. Ale tu už jsem pozoroval i dříve. A ještě jednu osobní pozorovatelskou premiéru jsem zažil. Zodiakální neboli zvířetníkové světlo. U nás u Hradce bez šance, tady v Orlických horách očima zřetelný kužel světla sahající až k Plejádám.

Pak už byl čas se vrátit k hlavnímu cíli. Krásně to ubíhalo, vyhledávat jasné objekty ručně dobsonem mě baví. Občas jsem zkontroloval jas oblohy a hodnoty na SQM-L stále stoupaly. Kolem 23. hodiny už nebylo možné přidávat další Messiérovy objekty do sbírky. Skóre se v tuto chvíli zastavilo na 70. Byl čas na přestávku, malé občerstvení a kratší odpočinek. Udělal jsem několik pozorování mimo plán a o půlnoci změřil oblohu. V zenitu jsem odečetl 21,5 mag/arsec². Ani hodnoty ze světových stran v 60° nad obzorem nebyly špatné, jen západní směr lehce ztrácel. Průzračnost výborná, vzduch poměrně suchý a čistý, nemrzlo, celkově velmi slušné podmínky. Jen občas foukl vítr. Po půlnoci se dalo zapsat ještě sedm kousků na seznam. Otevřenku v M39 v Labuti jsem měl zrovna za stromy, tak jsem ji odložil na později. V tento čas je hlavně důležité zachytit M83. Pak jsem zalezl do auta, sklopil sedačku a na dvě hodiny zavřel oči.

Ve tři hodiny začala poslední fáze. Přišla očekávaná vysoká oblačnost, ale i tak se dalo různými dírami pozorovat. Už jsem nejel podle seznamu, ale podle možností, které dovolila obloha. Ale šlo to celkem dobře. V závěru jsem narazil na limity pozorovacího místa. Stromy v JV směru bránily odpozorování nízko ležících kulovek ve Střelci a Vodnáři (včetně otevřenek M73 a M7). Navíc nepomáhal zákal nad obzorem. Na M6 jsem musel vyběhnout na bunkr a zaznamenal jsem ji triedrem mezi stromy. Posledním zápisem byla M2, která těsně vylezla nad zákal. Suma sumárum 101 Messiérů. Bilance oproti loňsku: plus M74, M77, M2 a mínus M7. Spokojenost a předsevzetí pro příště: najít ještě lepší místo. Možná by to splňoval nedaleký kopec Polom nad Bartošovicemi? Uvidíme…