Polární záře – konečně se zadařilo

Polární záře – konečně se zadařilo

Už delší dobu jsem chtěl vidět polární záři v našich končinách. Vždy ale něco selhalo. Buď počasí nebo jsem nebyl dostatečně připravený. Až přišel památný pátek 10. května 2024.

Naděje byla tentokrát veliká. Ale jistotu nemáte nikdy. Já však vnitřně věřil, že to dopadne. Nakonec byly všechny očekávání a představy mnohonásobně překročeny. Životní zážitek. Víc se z našich zeměpisných šířek asi nedá vidět. Leda na severu (či na poněkud vzdáleném jihu). Co předcházelo, krásně rozebírá článek Martina Gembece z KaL/iQlandie.

V podvečer už bylo jasné, že solární bouře dorazila. Začali jsme ve skupině komunikovat. Docela zlobila oblačnost, ale data z aplikací přidávala na optimizmu. V cca 20:00 geomagnetická bouře G4 (Kp8), hmmm to by šlo. Jen aby to vydrželo do  tmy… zpětně trochu úsměvné. Zrovna běžel v televizi hokej MS ČR – Finsko. Bylo jasné, že ho nedokoukám. Se Slávkem Macháčkem jsme se domluvili, že dorazí za mnou do Černilova na Tranecký kopec. Je tam nerušený výhled na severní obzor a Hradec Králové ruší svou září naproti na jihozápadě. Vzal jsem pár drobností: stoličku, triedr a foťák se stativem a 16mm objektivem. Na místo jsme se Slávkem dorazili prakticky současně. Bylo krátce po desáté večerní. Na první pohled nebylo nic vidět. Nevadí, počkáme. Začali jsme vykládat techniku a debatovali. V tom vidím Slávkovi přes rameno na obloze zjasněný pruh, bezesporu s červeným-růžovým nádechem. Zářil severovýchodně zhruba 40° vysoko. “No ty bláho!” A začal cvrkot. A taky velký divadlo. Bylo 22:07. Červeně se rozsvítil celý sever a postupně i západ, kde byl srpek Měsíce. Ten se zprvu schovával v oblačnosti. Nízko při severním obzoru jasná nazelenalá záře. Začali jsme telefonovat rodině a známým, aby se okamžitě šli podívat ven k severu. Nebyl čas řešit kdo spí a kdo ne! Taktéž ožila whattsuppová skupina ASHK. Slávek bleskově rozjel dva aparáty, každý trochu jiným směrem. Jen litoval, že si nevzal dva širokáče, ale jen jeden a ten stejně nestačil zabrat naprosto obří rozsah záře. Počítal spíše s lovem u obzoru nebo v dírách oblačnosti, protože předpověď pro Hradecko nebyla nejpříznivější. Kdo mohl tušit, že 15 mm na FF bude málo široké? Ostatně cokoliv méně než celooblohová kamera by nebyla schopna zachytit celé představení na jednom snímku! Já jsem se projevil jako fotografická lama, neboť mi nešel vypnout autofocus. Až když první vlna končila, podařilo se mi v menu potřebnou položku najít. Tak alespoň něco. Abychom se kompozičně trochu vyhnuli stromové aleji u cesty, museli jsme umístit stativy i do pole. Byl jsem to později ve dne zkontrolovat a musím říci, že jsme na obilí udělali jen naprosto minimální škodu. Uf! Když končila první vizuální smršť, začala se nám nasouvat od severu oblačnost. Nízko zelená záře zůstala jasně patrná. Začali jsme se pomalu vzpamatovávat z intenzivního zážitku. Jih byl stále bez mraků. Co takhle pár kontrolních snímků? Fotíme směr Hradec. Co to je? Tam je červená i na jihu. Cože? Ušetřený zůstal možná tak Štír. Z legrace jsem psal, že musí být záře viditelná snad i z Maroka. To jsem netušil, že jsem ji ještě o dost podcenil…

Zhruba o půlnoci se rozjelo druhé kolo, resp. přišla druhá vlna. My už jsme měli zataženo. Avšak Pepa Kujal zvolil lepší stanoviště u Suchého vrchu a měl jasno. Kvalitní příprava se mu vyplatila. My jen tušili, že nahoře se děje něco velkého. Usuzovali jsme z toho, co prosvítalo mezerami v oblačnosti, jak se měnil jas oblohy a co jsme viděli u severního obzoru, kde oblačnost končila. Stručně řečeno to z našeho pohledu to vypadalo jako “peklo na nebi”. Červená barva ozařovala mraky a ty se jakoby vařily. Nemusím psát, že okolo nás bylo světlo podobné jasné úplňkové noci. Později se nám to trochu protrhalo a ještě jsme vizuálně a fotograficky zaznamenali několik pěkných pruhů. To však již druhá vlna dávno ustoupila ze své majestátnosti.

Zajímavost: u širšího slávkova panoramatu je vidět na obou stranách vzácný SAR oblouk (Stable Auroral Red arc). Pro představu jak vypadá úplný – třeba tady na tomto starším APODu.

Zhodnocení: přestože jsme podcenili přípravu a mohli tak zvolit lepší stanoviště a techniku, a přestože jsem lempl na focení, byl to naprosto dokonalý zážitek, který se nebude jen tak opakovat.

 

Prázdninové Orlické hory

Prázdninové Orlické hory

První prázdninový výjezd do Orlických hor se podařil blízko červencového novu – 15. 7. 2023. Panovala vedra a tak jsem se těšil na pohodové pozorování v kraťasech. Na Mezivrší mě však uvítal silný, nepříjemný vítr a pohoda se nekonala. Nakonec se nás sešlo sedm: já, Slávek Macháček, Martin Myslivec a ASHK ještě zastupoval David se svými kolegy z fakulty. Osobně jsem zaznamenal úspěch v podobě mého první spatření Sloupů stvoření v Orlí mlhovině M16. Samozřejmě je člověk nevidí jako Hubble, ale viditelné protáhlé ztmavnutí v mlhovině u dvojice hvězd ve správném místě lze detekovat. Nutná je kvalitní adaptace oka na tmu. V čase 23:51 nám přes Střelce proletěl velmi pěkný bolid. Toto období není na komety nijak zvlášť bohaté a tak byla premiantkou C/2023 E1 (ATLAS), toho času v Drakovi s jasností cca 9 mag. Vítr byl natolik protivný, že jsem byl nucen mít sundaný látkový rukáv na mém dobsonu, abych vůbec mohl pozorovat. Kolem druhé ranní se do mě dala zima a pozorování jsem ukončil.

Srpnový výjezd se povedl realizovat noc před maximem Perseid, tedy noc z 11. na 12. 8.. S ohledem na pozorování meteorů jsme rozhodli vyzkoušet kopec Polom nad Bartošovicemi (766 m.n.m.), který nemá omezen výhled blízkými stromy. Přestože je na kopec vybudována krásná nová asfaltka a nahoře dostatek místa pro techniku, byl to zřejmě první a poslední výjezd sem. Byli jsme správci CHKO upozorněni, že i přestože dole není zákaz vjezdu, silnice je vedena jako polní a nelze ji tak v CHKO použít (leda s extra povolením??). Sami jeli pozorovat Perseidy a tak nás tam pouze pro tentokrát nechali. Na kopci jsme byli první s Jirkou Mrázkem ze Žamberka, později přijel fotit i Slávek. Dále na kopec přišel pozorovat a fotit timelapse pár z HK a ještě jeden neznámý fotograf. Podmínky byly přívětivé, nefoukalo, solidní tma. Po půlnoci se začala postupně nasouvat vysoká oblačnost, nejprve skoro neznatelně, pak už znatelně v pásech. To však zásadně nebrátilo v pozorování Perseid. Osobně jsem jich napočítal kolem 25, některé velmi pěkné, pár meteorů bylo mimo tento roj. V dalekohledech jsme prohlíželi perly letní oblohy. Kometa ATLAS byla tentokrát blízko otevřené hvězdokupě M39 přímo v Mléčné dráze. Vrcholem bylo pozorování planety Saturn a to z jediného prostého důvodu – seeing byl excelentní. Dokonce jsem z kufříku s okuláry vytáhl TV Nagler 2,5mm, který mi v dobsonu dával zvětšení 730x! A přesto to bylo použitelné, chvílemi naprosto ostré. Planeta je už obří a je nutné dobson často a s citem strkat. Cassiniho dělení bylo vidět pouze po krajích, přeci jen je už prstenec značně “přivřený”. Prstenec také vrhal znatelný stín na samotnou planetu.

Venuše při příjezdu na místo

Messierův maraton 2023

Po loňské prvním pokusu u rozhledny Boika jsem naplánoval letošní lov do přeci jen tmavších končin. Konkrétně k bunkru Na holém u osady Hanička v Orlických horách. Že to byla volba dobrá, ale nikoliv dokonalá se dozvíte níže.

V sobotu 18. 3. 2023 během dne nepanovalo zrovna jasné počasí. Bylo dost vysoké oblačnosti. Ale konečně se začaly teploty zvedat po chladnějším období. Meteorologické modely dávaly dobrou prognózu na první polovinu noci, v druhé už měla opět zlobit vysoká oblačnost. Přesto jsem věřil, že se vyplatí vyjet.

Na místo, které se nachází ve výšce 750 m.n.m., jsem dorazil před 19. hodinou. Dalekohled jsem připravil do prostor mezi pěchotní srub a protitankový příkop, ve kterém byly ještě zbytky zledovatělého sněhu. Nejprve mě polekal zvuk šplouchající vody, který se ozýval od bunkru. Myslel jsem, že v něm někdo přebývá. Ale ukázalo se, že to bude automatické čerpání vody z nějaké vnitřní jímky. Za celou dobu kolem neprošel člověk. Naprostý klid občas přerušilo okolo projíždějící auto jedoucí po cestě do Bartošovic. Nedaleko se také nachází několik nových domů patřící pod místní část Panské Pole, ale světlo z jejich oken nijak nerušilo. Přípravy pozorování zpestřila jasná Venuše a brzy zapadající slabší Jupiter. Z oblohy mizely i poslední cirry. V 19:24 jsem najel dobsonem na M42 a jde se na to. Nejprve večerní vypalovačky a hned jak obloha ztmavla, najel jsem na galaxii M74. Nebyl problém a následná M77 už vůbec ne. Do dvacáté hodiny jsem zaznamenal první sérii 19 kousků a usoudil jsem, že je potřeba zkontrolovat aktuální jasnější komety než zapadnou. Postupně jsem viděl C/2022 A2 (PANSTARRS), C/2020 V2 (ZTF), C/2022 E3 (ZTF) a později v noci i C/2019 U5 (PANSTARRS). Nebe příjemně tmavlo a Orion byl stále slušně vysoko. Napadlo mě zkusit známou temnou mlhovinu Barnard 33 “Koňská hlava”. Do okulárového výtahu jsem vložil nejdelší okulár co mám (31 mm Nagler) a mlhovinový filtr H-beta od Astronomiku. Malé zvětšení pomohlo a pak samozřejmě filtr, který je pro tento objekt takříkajíc “šitý na míru”. Konečně jsem viděl tu slabou mlhovinku a v ní patrný tmavý zářez. Měl jsem obrovskou radost, už tolikrát jsem si na ní vylámal zuby. Vedle se nacházející mlhovina “Plamínek” byla vidět taky. Ale tu už jsem pozoroval i dříve. A ještě jednu osobní pozorovatelskou premiéru jsem zažil. Zodiakální neboli zvířetníkové světlo. U nás u Hradce bez šance, tady v Orlických horách očima zřetelný kužel světla sahající až k Plejádám.

Pak už byl čas se vrátit k hlavnímu cíli. Krásně to ubíhalo, vyhledávat jasné objekty ručně dobsonem mě baví. Občas jsem zkontroloval jas oblohy a hodnoty na SQM-L stále stoupaly. Kolem 23. hodiny už nebylo možné přidávat další Messiérovy objekty do sbírky. Skóre se v tuto chvíli zastavilo na 70. Byl čas na přestávku, malé občerstvení a kratší odpočinek. Udělal jsem několik pozorování mimo plán a o půlnoci změřil oblohu. V zenitu jsem odečetl 21,5 mag/arsec2. Ani hodnoty ze světových stran v 60° nad obzorem nebyly špatné, jen západní směr lehce ztrácel. Průzračnost výborná, vzduch poměrně suchý a čistý, nemrzlo, celkově velmi slušné podmínky. Jen občas foukl vítr. Po půlnoci se dalo zapsat ještě sedm kousků na seznam. Otevřenku v M39 v Labuti jsem měl zrovna za stromy, tak jsem ji odložil na později. V tento čas je hlavně důležité zachytit M83. Pak jsem zalezl do auta, sklopil sedačku a na dvě hodiny zavřel oči.

Ve tři hodiny začala poslední fáze. Přišla očekávaná vysoká oblačnost, ale i tak se dalo různými dírami pozorovat. Už jsem nejel podle seznamu, ale podle možností, které dovolila obloha. Ale šlo to celkem dobře. V závěru jsem narazil na limity pozorovacího místa. Stromy v JV směru bránily odpozorování nízko ležících kulovek ve Střelci a Vodnáři (včetně otevřenek M73 a M7). Navíc nepomáhal zákal nad obzorem. Na M6 jsem musel vyběhnout na bunkr a zaznamenal jsem ji triedrem mezi stromy. Posledním zápisem byla M2, která těsně vylezla nad zákal. Suma sumárum 101 Messiérů. Bilance oproti loňsku: plus M74, M77, M2 a mínus M7. Spokojenost a předsevzetí pro příště: najít ještě lepší místo. Možná by to splňoval nedaleký kopec Polom nad Bartošovicemi? Uvidíme…

1 M42 19.24 dobson 40cm 41 M3 21.04 dobson 40cm 81 M39 03.16 dobson 40cm
2 M43 19.24 dobson 40cm 42 M53 21.06 dobson 40cm 82 M71 03.18 dobson 40cm
3 M45 19.26 dobson 40cm 43 M64 21.08 dobson 40cm 83 M27 03.19 dobson 40cm
4 M79 19.27 dobson 40cm 44 M65 21.09 dobson 40cm 84 M9 03.28 dobson 40cm
5 M35 19.29 dobson 40cm 45 M66 21.09 dobson 40cm 85 M11 03.30 dobson 40cm
6 M36 19.31 dobson 40cm 46 M95 21.44 dobson 40cm 86 M26 03.37 dobson 40cm
7 M37 19.31 dobson 40cm 47 M96 21.44 dobson 40cm 87 M16 03.41 dobson 40cm
8 M38 19.31 dobson 40cm 48 M105 21.44 dobson 40cm 88 M17 03.41 dobson 40cm
9 M31 19.34 dobson 40cm 49 M99 21.51 dobson 40cm 89 M18 03.43 dobson 40cm
10 M32 19.34 dobson 40cm 50 M98 21.51 dobson 40cm 90 M24 03.44 dobson 40cm
11 M110 19.34 dobson 40cm 51 M100 21.52 dobson 40cm 91 M25 03.45 dobson 40cm
12 M33 19.36 dobson 40cm 52 M85 21.54 dobson 40cm 92 M23 03.47 dobson 40cm
13 M93 19.38 dobson 40cm 53 M84 21.57 dobson 40cm 93 M8 03.50 dobson 40cm
14 M74 19.44 dobson 40cm 54 M86 21.57 dobson 40cm 94 M21 03.51 dobson 40cm
15 M77 19.48 dobson 40cm 55 M87 21.58 dobson 40cm 95 M20 03.51 dobson 40cm
16 M103 19.50 dobson 40cm 56 M88 21.59 dobson 40cm 96 M62 03.55 dobson 40cm
17 M52 19.52 dobson 40cm 57 M90 22.00 dobson 40cm 97 M15 03.58 dobson 40cm
18 M34 19.53 dobson 40cm 58 M91 22.00 dobson 40cm 98 M28 04.04 dobson 40cm
19 M76 19.55 dobson 40cm 59 M89 22.01 dobson 40cm 99 M22 04.05 dobson 40cm
20 M78 20.34 dobson 40cm 60 M58 22.03 dobson 40cm 100 M6 04.18 15×70
21 M1 20.36 dobson 40cm 61 M59 22.03 dobson 40cm 101 M2 04.27 dobson 40cm
22 M41 20.40 dobson 40cm 62 M60 22.03 dobson 40cm 102 M7 negativní
23 M50 20.42 dobson 40cm 63 M49 22.05 dobson 40cm 103 M69 negativní
24 M46 20.43 dobson 40cm 64 M61 22.08 dobson 40cm 104 M54 negativní
25 M47 20.43 dobson 40cm 65 M104 22.10 dobson 40cm 105 M75 negativní
26 M48 20.46 dobson 40cm 66 M68 22.30 dobson 40cm 106 M72 negativní
27 M44 20.47 oči 67 M5 22.34 dobson 40cm 107 M73 negativní
28 M67 20.47 dobson 40cm 68 M13 22.35 dobson 40cm 108 M70 negativní
29 M81 20.51 dobson 40cm 69 M92 22.37 dobson 40cm 109 M55 negativní
30 M82 20.51 dobson 40cm 70 M57 22.56 dobson 40cm 110 M30 negativní
31 M109 20.53 dobson 40cm 71 M56 00.04 dobson 40cm
32 M97 20.53 dobson 40cm 72 M83 00.11 dobson 40cm
33 M108 20.53 dobson 40cm 73 M29 00.18 dobson 40cm
34 M51 20.54 dobson 40cm 74 M12 00.26 dobson 40cm
35 M101 20.54 dobson 40cm 75 M10 00.27 dobson 40cm
36 M40 20.56 dobson 40cm 76 M107 00.31 dobson 40cm
37 M106 20.57 dobson 40cm 77 M14 00.34 dobson 40cm
38 M63 20.59 dobson 40cm 78 M4 03.08 dobson 40cm
39 M94 20.59 dobson 40cm 79 M80 03.10 dobson 40cm
40 M102 21.02 dobson 40cm 80 M19 03.13 dobson 40cm

 

Venuše při příjezdu na místo
Venuše při příjezdu na místo
Protitankový příkop
Protitankový příkop
Pěchotní srub Na holém
Pěchotní srub Na holém
Selfie před svítáním :-)
Selfie před svítáním 🙂
Kvadrantidy 2023

Kvadrantidy 2023

Ačkoliv byla předpověď počasí celkem nejistá, přesvědčil mě Slávek Macháček, že bychom měli zkusit vyrazit pozorovat první meteorický roj roku 2023 – Kvadrantidy.

Jako pozorovací místo bylo dohodnuto Bělečko, což se ukázalo jako šťastná volba. Slávek byl na místě už kolem jedné ranní, já se připojil chvíli po čtvrt na pět. Využil jsem, že Bělečko je na trase do práce do Pardubic a zrovna jsem potřeboval jet autem. V Černilově mě čekalo před odjezdem důkladné oškrábání všech oken auta neboť namrzající mlha vše přikryla. Sotva jsem viděl na obloze pár nejjasnějších hvězd. Slávek však hlásil dobré podmínky v Bělečku, tak jsem nabyl trochu optimismu. A opravdu, před příjezdem do Třebechovic úplná změna. Co příliš nehrálo do karet, byl rušící svit téměř úplňkového Měsíce. Alespoň, že zapadal a radiant Kvadrantid se nacházel slušně vysoko na východě v souhvězdí Pastýře. Název Kvadrantidy je odvozen od již zaniklého souhvězdí Zední kvadrant. “Ostré” maximum tohoto roje bylo předpovězeno zhruba na pátou hodinu ranní a bylo pozorováním potvrzeno. Slávek napočítal celkem 42 meteorů, z toho 3 z jiných rojů a jeden sporadický. Já jsem je přímo nepočítal, ale odhaduji to na 10 -15 kousků, několik bylo velmi pěkných. Bohužel čas utekl velmi rychle. Před šestou jsem musel odjet do zaměstnání, Slávek vydržel do svítání. Za zmínku ještě stojí, že během této noci ( z 3. na 4. 1.) proběhla konjunkce Měsíce a Marsu. A také už nám potěšitelně zjasňuje parádní kometa C/2022 E3 (ZTF), toho času v souhvězdí Severní koruny. O té snad příště.

Autor fotografií je Miloslav Macháček.