Pozorování

Velká vlasatice roku 2024

Velká vlasatice roku 2024

Martin Procházka

Podobně jako pozorovatelé z celého světa jsme i v ASHK očekávali a sledovali, co kometa C/2023 A3 (Tsuchinshan-ATLAS) během roku předvede. Zde je stručný přehled, jak jsem to viděl ze svého pohledu.

Ve svých záznamech mám první pozorování datováno na 18. února 2024 ráno. Na zahradě u domu byla na místní poměry velmi tmavá noc (SQM-L 21,1). V 16″ dobsonu f4,5 byla bez problémů viditelná jako malá kulička o jasnosti cca 12,8mag. Toho času se nacházela v souhvězdí Vah. Mám zapsaný čas 3:53 a vystřídal jsem na ní různá zvětšení pomocí okulárů 13 mm, 8,8 mm a 6 mm. Během jara jsem ji pozoroval ještě několikrát. Postupně rostla její jasnost. Měla kondenzovaný vzhled (to je pro pozorovatele příznivé) a v květnu mám již poznamenaný i malý ohůnek.

Pak se nám kometa ztratila z dosahu a začalo období vyhlížení na ranní obloze. Osobně jsem ji zkoušel vypozorovat či vyfotit v neděli 29. září, ale neuspěl jsem. Na Traneckém kopci u Černilova bylo sice krásně vidět k východu, ale přeci jen nad Orlickými horami byl pás oblačnosti, který mi kometu schoval. Více příležitostí jsem neměl, neboť v pracovní dny už tou dobou musím cestovat do zaměstnání. Každopádně přicházely povzbudivé informace, že je na tom kometa s jasností dobře.

12. října se prosmýkla nejblíže k Zemi a přesunula se na večerní oblohu. V neděli 13. října jsem udělal první marný pokus na Traneckém kopci. Přestože obloha během odpoledne dávala naději, večer se zatáhlo a ani nepříjemný studený vítr neudělal v oblačnosti potřebné okénko. V pondělí naopak předpověď neslibovala nic moc příznivého. Naproti tomu bylo k večeru jasno s tím, že se od západu nasouvala oblačnost. Vytáhl jsem dceru a šli jsme s triedrem v ruce “lovit” na cyklostezku. Lov se krátce před 19. hodinou zadařil. Nejprve v triedru a pak i očima. Bohužel se A-trojka nacházela blízko mraků a tak bylo za chvíli po všem. Na opačné straně svítil Měsíc, který byl právě v konjunkci se Saturnem.

Hned další večer jsme se domluvili se Slávkem Macháčkem a vyrazili na Chlum.  U pomníku rakouského 1. armádního sboru je pěkný výhled nejen k západu. Počasí tentokrát spolupracovalo. Přivítala nás jasná Venuše, která zářila nad jihozápadním obzorem. Kometu jsme záhy objevili triedrem a pak i očima. Slávek fotil kometu různými ohnisky, můj foťák rozjel sekvenční snímání pro vytvoření timelapse. Vzal jsem s sebou i refraktor a tak jsme mohli omrknout i jádro komety, které bylo velice jasné a malé (oproti velké komě). Kometa předvedla svůj dlouhý ohon, který byl očima viditelný minimálně v délce 10°. Skutečnou délku bohužel vymazal dorůstající Měsíc, který měl necelé dva dny do úplňku. Avšak fotografie dokáží “vytáhnout” mnohem víc. Potěšil i okem viditelný protichvost.

Read more →

Polární záře – konečně se zadařilo

Polární záře – konečně se zadařilo

Martin Procházka

Už delší dobu jsem chtěl vidět polární záři v našich končinách. Vždy ale něco selhalo. Buď počasí nebo jsem nebyl dostatečně připravený. Až přišel památný pátek 10. května 2024.

Naděje byla tentokrát veliká. Ale jistotu nemáte nikdy. Já však vnitřně věřil, že to dopadne. Nakonec byly všechny očekávání a představy mnohonásobně překročeny. Životní zážitek. Víc se z našich zeměpisných šířek asi nedá vidět. Leda na severu (či na poněkud vzdáleném jihu). Co předcházelo, krásně rozebírá článek Martina Gembece z KaL/iQlandie.

V podvečer už bylo jasné, že solární bouře dorazila. Začali jsme ve skupině komunikovat. Docela zlobila oblačnost, ale data z aplikací přidávala na optimizmu. V cca 20:00 geomagnetická bouře G4 (Kp8), hmmm to by šlo. Jen aby to vydrželo do  tmy… zpětně trochu úsměvné. Zrovna běžel v televizi hokej MS ČR – Finsko. Bylo jasné, že ho nedokoukám. Se Slávkem Macháčkem jsme se domluvili, že dorazí za mnou do Černilova na Tranecký kopec. Je tam nerušený výhled na severní obzor a Hradec Králové ruší svou září naproti na jihozápadě. Vzal jsem pár drobností: stoličku, triedr a foťák se stativem a 16mm objektivem. Na místo jsme se Slávkem dorazili prakticky současně. Bylo krátce po desáté večerní. Na první pohled nebylo nic vidět. Nevadí, počkáme. Začali jsme vykládat techniku a debatovali. V tom vidím Slávkovi přes rameno na obloze zjasněný pruh, bezesporu s červeným-růžovým nádechem. Zářil severovýchodně zhruba 40° vysoko. “No ty bláho!” A začal cvrkot. A taky velký divadlo. Bylo 22:07. Červeně se rozsvítil celý sever a postupně i západ, kde byl srpek Měsíce. Ten se zprvu schovával v oblačnosti. Nízko při severním obzoru jasná nazelenalá záře. Začali jsme telefonovat rodině a známým, aby se okamžitě šli podívat ven k severu. Nebyl čas řešit kdo spí a kdo ne! Taktéž ožila whattsuppová skupina ASHK. Slávek bleskově rozjel dva aparáty, každý trochu jiným směrem. Jen litoval, že si nevzal dva širokáče, ale jen jeden a ten stejně nestačil zabrat naprosto obří rozsah záře. Počítal spíše s lovem u obzoru nebo v dírách oblačnosti, protože předpověď pro Hradecko nebyla nejpříznivější. Kdo mohl tušit, že 15 mm na FF bude málo široké? Ostatně cokoliv méně než celooblohová kamera by nebyla schopna zachytit celé představení na jednom snímku! Já jsem se projevil jako fotografická lama, neboť mi nešel vypnout autofocus. Až když první vlna končila, podařilo se mi v menu potřebnou položku najít. Tak alespoň něco. Abychom se kompozičně trochu vyhnuli stromové aleji u cesty, museli jsme umístit stativy i do pole. Byl jsem to později ve dne zkontrolovat a musím říci, že jsme na obilí udělali jen naprosto minimální škodu. Uf! Když končila první vizuální smršť, začala se nám nasouvat od severu oblačnost. Nízko zelená záře zůstala jasně patrná. Začali jsme se pomalu vzpamatovávat z intenzivního zážitku. Jih byl stále bez mraků. Co takhle pár kontrolních snímků? Fotíme směr Hradec. Co to je? Tam je červená i na jihu. Cože? Ušetřený zůstal možná tak Štír. Z legrace jsem psal, že musí být záře viditelná snad i z Maroka. To jsem netušil, že jsem ji ještě o dost podcenil…

Zhruba o půlnoci se rozjelo druhé kolo, resp. přišla druhá vlna. My už jsme měli zataženo. Avšak Pepa Kujal zvolil lepší stanoviště u Suchého vrchu a měl jasno. Kvalitní příprava se mu vyplatila. My jen tušili, že nahoře se děje něco velkého. Usuzovali jsme z toho, co prosvítalo mezerami v oblačnosti, jak se měnil jas oblohy a co jsme viděli u severního obzoru, kde oblačnost končila. Stručně řečeno to z našeho pohledu to vypadalo jako “peklo na nebi”. Červená barva ozařovala mraky a ty se jakoby vařily. Nemusím psát, že okolo nás bylo světlo podobné jasné úplňkové noci. Později se nám to trochu protrhalo a ještě jsme vizuálně a fotograficky zaznamenali několik pěkných pruhů. To však již druhá vlna dávno ustoupila ze své majestátnosti.

Zajímavost: u širšího slávkova panoramatu je vidět na obou stranách vzácný SAR oblouk (Stable Auroral Red arc). Pro představu jak vypadá úplný – třeba tady na tomto starším APODu.

Zhodnocení: přestože jsme podcenili přípravu a mohli tak zvolit lepší stanoviště a techniku, a přestože jsem lempl na focení, byl to naprosto dokonalý zážitek, který se nebude jen tak opakovat.

 

Prázdninové Orlické hory

Prázdninové Orlické hory

Martin Procházka

První prázdninový výjezd do Orlických hor se podařil blízko červencového novu – 15. 7. 2023. Panovala vedra a tak jsem se těšil na pohodové pozorování v kraťasech. Na Mezivrší mě však uvítal silný, nepříjemný vítr a pohoda se nekonala. Nakonec se nás sešlo sedm: já, Slávek Macháček, Martin Myslivec a ASHK ještě zastupoval David se svými kolegy z fakulty. Osobně jsem zaznamenal úspěch v podobě mého první spatření Sloupů stvoření v Orlí mlhovině M16. Samozřejmě je člověk nevidí jako Hubble, ale viditelné protáhlé ztmavnutí v mlhovině u dvojice hvězd ve správném místě lze detekovat. Nutná je kvalitní adaptace oka na tmu. V čase 23:51 nám přes Střelce proletěl velmi pěkný bolid. Toto období není na komety nijak zvlášť bohaté a tak byla premiantkou C/2023 E1 (ATLAS), toho času v Drakovi s jasností cca 9 mag. Vítr byl natolik protivný, že jsem byl nucen mít sundaný látkový rukáv na mém dobsonu, abych vůbec mohl pozorovat. Kolem druhé ranní se do mě dala zima a pozorování jsem ukončil.

Srpnový výjezd se povedl realizovat noc před maximem Perseid, tedy noc z 11. na 12. 8.. S ohledem na pozorování meteorů jsme rozhodli vyzkoušet kopec Polom nad Bartošovicemi (766 m.n.m.), který nemá omezen výhled blízkými stromy. Přestože je na kopec vybudována krásná nová asfaltka a nahoře dostatek místa pro techniku, byl to zřejmě první a poslední výjezd sem. Byli jsme správci CHKO upozorněni, že i přestože dole není zákaz vjezdu, silnice je vedena jako polní a nelze ji tak v CHKO použít (leda s extra povolením??). Sami jeli pozorovat Perseidy a tak nás tam pouze pro tentokrát nechali. Na kopci jsme byli první s Jirkou Mrázkem ze Žamberka, později přijel fotit i Slávek. Dále na kopec přišel pozorovat a fotit timelapse pár z HK a ještě jeden neznámý fotograf. Podmínky byly přívětivé, nefoukalo, solidní tma. Po půlnoci se začala postupně nasouvat vysoká oblačnost, nejprve skoro neznatelně, pak už znatelně v pásech. To však zásadně nebrátilo v pozorování Perseid. Osobně jsem jich napočítal kolem 25, některé velmi pěkné, pár meteorů bylo mimo tento roj. V dalekohledech jsme prohlíželi perly letní oblohy. Kometa ATLAS byla tentokrát blízko otevřené hvězdokupě M39 přímo v Mléčné dráze. Vrcholem bylo pozorování planety Saturn a to z jediného prostého důvodu – seeing byl excelentní. Dokonce jsem z kufříku s okuláry vytáhl TV Nagler 2,5mm, který mi v dobsonu dával zvětšení 730x! A přesto to bylo použitelné, chvílemi naprosto ostré. Planeta je už obří a je nutné dobson často a s citem strkat. Cassiniho dělení bylo vidět pouze po krajích, přeci jen je už prstenec značně “přivřený”. Prstenec také vrhal znatelný stín na samotnou planetu.

SN 2023ixf

Supernova SN 2023ixf v M101 (Větrník)

Josef Kujal

V souhvězdí Velké Medvědice v galaxii M101 (Větrník) nám v druhé polovině května vzplála supernova typu II dostala označení SN 2023ixf . Jelikož jasnost této supernovy se začátkem června blížila k 11. magnitudě rozhodl jsem se o pořízení fotografie pomocí mého 25 centimetrového Newtona. Příležitost se naskytla v noci z 31.5./1.6. bohužel Měsíc byl dva dny do úplňku. Takže podmínky nebyli vůbec ideální. Pořídil jsem nakonec 42 snímků po 10 sekundách. Pořízení těchto několika snímků byl nakonec docela velký oříšek. Dalekohled dávám na přenosnou montáž EQ6 a její ustavení je vždy problematické. Hlavním problémem bylo malé pole Newtona a rozcentrovaný hledáček a měsíční svit. Zhruba po půl hodině se zadařilo a do zorného pole “25tky” se mi podařilo dostat pole s M101. Výsledek mého počínání vidíte na přiloženém obrázku. Ti co byli na červnovém setkání ASHK určitě poznají rozdíl ve zpracování snímku. Foceno pomocí N250/1200 + Canon Ra 42x10s ISO3200. V době pořízení této fotografie měla supernova ve vizuálním oboru 11.1 magnitudy.

 

SN 2023ixf
SN 2023ixf v M 101 (Větrník)