Už delší dobu jsem chtěl vidět polární záři v našich končinách. Vždy ale něco selhalo. Buď počasí nebo jsem nebyl dostatečně připravený. Až přišel památný pátek 10. května 2024.
Naděje byla tentokrát veliká. Ale jistotu nemáte nikdy. Já však vnitřně věřil, že to dopadne. Nakonec byly všechny očekávání a představy mnohonásobně překročeny. Životní zážitek. Víc se z našich zeměpisných šířek asi nedá vidět. Leda na severu (či na poněkud vzdáleném jihu). Co předcházelo, krásně rozebírá článek Martina Gembece z KaL/iQlandie.
V podvečer už bylo jasné, že solární bouře dorazila. Začali jsme ve skupině komunikovat. Docela zlobila oblačnost, ale data z aplikací přidávala na optimizmu. V cca 20:00 geomagnetická bouře G4 (Kp8), hmmm to by šlo. Jen aby to vydrželo do tmy… zpětně trochu úsměvné. Zrovna běžel v televizi hokej MS ČR – Finsko. Bylo jasné, že ho nedokoukám. Se Slávkem Macháčkem jsme se domluvili, že dorazí za mnou do Černilova na Tranecký kopec. Je tam nerušený výhled na severní obzor a Hradec Králové ruší svou září naproti na jihozápadě. Vzal jsem pár drobností: stoličku, triedr a foťák se stativem a 16mm objektivem. Na místo jsme se Slávkem dorazili prakticky současně. Bylo krátce po desáté večerní. Na první pohled nebylo nic vidět. Nevadí, počkáme. Začali jsme vykládat techniku a debatovali. V tom vidím Slávkovi přes rameno na obloze zjasněný pruh, bezesporu s červeným-růžovým nádechem. Zářil severovýchodně zhruba 40° vysoko. “No ty bláho!” A začal cvrkot. A taky velký divadlo. Bylo 22:07. Červeně se rozsvítil celý sever a postupně i západ, kde byl srpek Měsíce. Ten se zprvu schovával v oblačnosti. Nízko při severním obzoru jasná nazelenalá záře. Začali jsme telefonovat rodině a známým, aby se okamžitě šli podívat ven k severu. Nebyl čas řešit kdo spí a kdo ne! Taktéž ožila whattsuppová skupina ASHK. Slávek bleskově rozjel dva aparáty, každý trochu jiným směrem. Jen litoval, že si nevzal dva širokáče, ale jen jeden a ten stejně nestačil zabrat naprosto obří rozsah záře. Počítal spíše s lovem u obzoru nebo v dírách oblačnosti, protože předpověď pro Hradecko nebyla nejpříznivější. Kdo mohl tušit, že 15 mm na FF bude málo široké? Ostatně cokoliv méně než celooblohová kamera by nebyla schopna zachytit celé představení na jednom snímku! Já jsem se projevil jako fotografická lama, neboť mi nešel vypnout autofocus. Až když první vlna končila, podařilo se mi v menu potřebnou položku najít. Tak alespoň něco. Abychom se kompozičně trochu vyhnuli stromové aleji u cesty, museli jsme umístit stativy i do pole. Byl jsem to později ve dne zkontrolovat a musím říci, že jsme na obilí udělali jen naprosto minimální škodu. Uf! Když končila první vizuální smršť, začala se nám nasouvat od severu oblačnost. Nízko zelená záře zůstala jasně patrná. Začali jsme se pomalu vzpamatovávat z intenzivního zážitku. Jih byl stále bez mraků. Co takhle pár kontrolních snímků? Fotíme směr Hradec. Co to je? Tam je červená i na jihu. Cože? Ušetřený zůstal možná tak Štír. Z legrace jsem psal, že musí být záře viditelná snad i z Maroka. To jsem netušil, že jsem ji ještě o dost podcenil…
Zhruba o půlnoci se rozjelo druhé kolo, resp. přišla druhá vlna. My už jsme měli zataženo. Avšak Pepa Kujal zvolil lepší stanoviště u Suchého vrchu a měl jasno. Kvalitní příprava se mu vyplatila. My jen tušili, že nahoře se děje něco velkého. Usuzovali jsme z toho, co prosvítalo mezerami v oblačnosti, jak se měnil jas oblohy a co jsme viděli u severního obzoru, kde oblačnost končila. Stručně řečeno to z našeho pohledu to vypadalo jako “peklo na nebi”. Červená barva ozařovala mraky a ty se jakoby vařily. Nemusím psát, že okolo nás bylo světlo podobné jasné úplňkové noci. Později se nám to trochu protrhalo a ještě jsme vizuálně a fotograficky zaznamenali několik pěkných pruhů. To však již druhá vlna dávno ustoupila ze své majestátnosti.
Zajímavost: u širšího slávkova panoramatu je vidět na obou stranách vzácný SAR oblouk (Stable Auroral Red arc). Pro představu jak vypadá úplný – třeba tady na tomto starším APODu.
Zhodnocení: přestože jsme podcenili přípravu a mohli tak zvolit lepší stanoviště a techniku, a přestože jsem lempl na focení, byl to naprosto dokonalý zážitek, který se nebude jen tak opakovat.
