Jasné proměnné hvězdy se stále častěji dostávají mimo dosah amatérských dalekohledů a pomalu se tak zvyšuje riziko, že rodina zanedbaných objektů se bude nadále rozrůstat. Proto pomalu uzrála myšlenka na rozšíření flotily přístrojů ASHK. Myšlenka, jdoucí přesně proti současným trendům, neboť cílem projektu bylo pořídit co nejmenší zrcadlový dalekohled a vybavit jej starou CCD kamerou s mizivou kvantovou účinností.
S realizací se začalo na jaře 2012. Mohutný ocelový pilíř, který před příchodem 0,40-m f/5 Jan Šindel Teleskopu stával v jižní části domečku a nesl společenský 0,11-m f/15 refraktor, více jak deset let poklidně rezavěl pod širým nebem. Nyní však dostal druhou šanci. Spolu s Pepou Kujalem jsme jej vyvalili na volné prostranství, kde se mu dostalo řádné očisty. Poté jsme se vydali na průzkum zahrady, ve snaze najít co nejlepší pozorovací místo. Podle předpokladů by mělo být blízko domečku (kvůli přenášení dalekohledu a kabeláži) a pokud možno s co nejlepším výhledem na jižní obzor. Hledali jsme, hledali, ale nakonec zůstali u klasiky. V dávné minulosti jsme podobný problém řešili při budování pozorovací plošinky pro skládací Dobson, a jelikož se od té doby mnoho nezměnilo, volba padla na stejnou lokalitu. O pár dní později jsme kousek od dlážděné plochy vykopali téměř půlmetrovou okrouhlou díru. Na její dno jsme následně umístili svařenec spojující trojici velkých šroubů, které zakázkově vyrobilo zámečnictví v Hřibsku. Po ustavení do správného směru a vodovážné polohy jsme přistoupili k betonování. Padlo několik pytlů směsi, než bylo dílo dokonáno. Navrch jsme na šrouby navlékli dřevěnou šablonu a nechali beton uzrát.
Během léta bylo úspěšně dokončeno jednání s Mírou Spurným, šéfem karlovarské hvězdárny, o dlouhodobé zápůjčce montáže CG-4. Mezitím se naplnilo tušení, že koruna pilíře uzpůsobená k uchycení mohutnější hlavy EQ-6 nebude vyhovovat a musí se nahradit odpovídající variantou. Úkolu se ujal Pepa Kujal, který svařil nový propojovací člen a díky němu mohl projekt pokračovat. Před příchodem zimy jsme nakonec celou sestavu sešroubovali, natřeli, zajistili bezpečnostními prvky a nechali chladné přírodě napospas. Hlavu montáže, která je na pilíři připevněná natrvalo, chrání před povětrnostními vlivy pogumovaná vložka z amerických vojenských batohů. A nutno říci, že se během krátké doby osvědčila na jedničku. Armáda je armáda. Jak pronesl náčelník Martin Cholasta: “Je to další zářný příklad zneužití vojenské technologie pro mírové účely.”
Optickou část sestavy tvoří dvojice dalekohledů. Jelikož montáž CG-4 nemá automatické navádění, bude potřeba objekty vyhledávat ručně. Pro tento účel jsem zvolil refraktor ED 80, který zobrazí dostatečně velké zorné pole s odpovídajícím dosahem. Hlavním přístrojem je pak o něco větší reflektor z dílny Drbohlavů ze Rtyně v Podkrkonoší, kteří na objednávku ASHK vyrobili dalekohled s parametry D = 96 mm a f = 420 mm v kovovém tubusu. Připevnění k hledáčku bylo díky brýlím zcela jednoduché. Ovšem potíž vznikla s okulárovým výtahem. Vlastně jen s 1,25″ trubičkou a aretačním šroubem. Je naproste nemyslitelné přesně zaostřit a zároveň správně natočit zorné pole pouhým ručním posouváním. CCD kamera není okulár. Takže jsem zkusil vymyslet závitové řešení, které by se nasunulo do stávající trubičky. Zhotovení se ujal Dalibor Hanžl z Brna, který na soustruhu vytočil z hliníku a ze silonu skvělé ostřítko. Díky němu jsem mohl k dalekohledu připevnit stařičkou CCD kameru ST5C se sadou BVRcIc filtrů, kterou poskytla hvězdárna a planetárium v Hradci Králové.
První světlo proniklo do dalekohledu s příchodem jarního období. Dvě noci jsem věnoval ustavení montáže (driftovou metodou) a také ostření, při kterém jsem musel lehce zkrátit jednu z částí ostřítka. Nakonec se vše povedlo v rámci možností a sestava byla připravena k prvnímu ostrému testu. Ten nastal 18. května 2013. Se soumrakem jsem pořídil sérii flatů a pak už namířil dalekohled na zákrytovou proměnnou hvězdu V1425 Cyg (P = 1,252387 dne, se změnou jasnosti ve filtru V 7,70 – 8,15 mag.). Vyhledání proběhlo bez větších obtíží. Především díky velkému zornému poli 26,1′ x 19,6′ (rozlišení 4,9″ x 4,9″ při binningu 1 x 1) jsem hvězdu poměrně rychle umístil na požadované místo a mohla tak začít série expozic. Proměnnou hvězdu jsem sledoval ve všech filtrech necelé tři hodiny a během uvedeného intervalu se podařilo zachytit primární minimum. První užitečné měření z nové sestavy HK10.
Díky! Díky! Díky! Velké poděkování patří všem jedincům a institucím zmíněných v článku a všem členům ASHK!
Galerie ze stavby sloupu a prvního pozorování
