Kvadrantidy 2023

Kvadrantidy 2023

Ačkoliv byla předpověď počasí celkem nejistá, přesvědčil mě Slávek Macháček, že bychom měli zkusit vyrazit pozorovat první meteorický roj roku 2023 – Kvadrantidy.

Jako pozorovací místo bylo dohodnuto Bělečko, což se ukázalo jako šťastná volba. Slávek byl na místě už kolem jedné ranní, já se připojil chvíli po čtvrt na pět. Využil jsem, že Bělečko je na trase do práce do Pardubic a zrovna jsem potřeboval jet autem. V Černilově mě čekalo před odjezdem důkladné oškrábání všech oken auta neboť namrzající mlha vše přikryla. Sotva jsem viděl na obloze pár nejjasnějších hvězd. Slávek však hlásil dobré podmínky v Bělečku, tak jsem nabyl trochu optimismu. A opravdu, před příjezdem do Třebechovic úplná změna. Co příliš nehrálo do karet, byl rušící svit téměř úplňkového Měsíce. Alespoň, že zapadal a radiant Kvadrantid se nacházel slušně vysoko na východě v souhvězdí Pastýře. Název Kvadrantidy je odvozen od již zaniklého souhvězdí Zední kvadrant. “Ostré” maximum tohoto roje bylo předpovězeno zhruba na pátou hodinu ranní a bylo pozorováním potvrzeno. Slávek napočítal celkem 42 meteorů, z toho 3 z jiných rojů a jeden sporadický. Já jsem je přímo nepočítal, ale odhaduji to na 10 -15 kousků, několik bylo velmi pěkných. Bohužel čas utekl velmi rychle. Před šestou jsem musel odjet do zaměstnání, Slávek vydržel do svítání. Za zmínku ještě stojí, že během této noci ( z 3. na 4. 1.) proběhla konjunkce Měsíce a Marsu. A také už nám potěšitelně zjasňuje parádní kometa C/2022 E3 (ZTF), toho času v souhvězdí Severní koruny. O té snad příště.

Autor fotografií je Miloslav Macháček.

 

 

 

 

 

 

Částečné zatmění Slunce 2022

Částečné zatmění Slunce 2022

Jako nemálo astronomů jsem měl i já poznamenané v kalendáři datum 25. 10. 2022. Částečné zatmění Slunce není úplně častá záležitost. Loni jsem úkaz zprostředkoval dětem v MŠ Černilov. A další bude až 29. března 2025 a to ještě mnohem méně výrazné. Letos jsem  si vzal dovolenou a počítal s pozorováním od našeho domu. Dcera Adélka nemusela do školy (ředitel školy prodloužil podzimní prázdniny) a tak neprošvihla ani druhé zatmění Slunce na našem území ve svém životě. O loňském jsem se zmínil a další předchozí v roce 2015 ještě nebyla na světě. Nakonec se připojil ještě Slávek Macháček. Velkou otázkou bylo počasí. Předpověď oblačnosti pro Černilov byla poměrně špatná a měla se spíše zhoršovat. Přesto jsem věřil, že se nějaká okna udělají. Asi proto, že se mi nechtělo někam cestovat. 🙂

Ráno to vypadalo celkem nadějně. Cvaknul jsem si Slunce ještě než dorazil Slávek a mohl tak vidět aktuální stav slunečních skvrn.  Dalekohled Skywatcher ED 100 f/9 (ohnisko 900mm) na výstupu opatřen herschelovým hranolem jsem posadil na azimutální montáž AZ-4. Pro focení Slunce ve viditelném světle a s krátkými časy je to dostatečné, ale ne zrovna pohodlné. Slávek přivezl svoji rovníkovou montáž NEQ-6, která je mnohem pevnější a hlavně dokáže sledovat objekt. Povedlo se ji i celkem dobře ustavit a tak ruční korekce během zatmění proběhla asi jednou až dvakrát. To byla tedy foto sestava. Na vizuál jsem vzal triedr Celestron SkyMaster 15×70, upevnil ho na fotostativ a vybavil dvěma zbastlenými filtry. Vlastně nebyly ani vyrobeny pro tento binokulár. Trochu “punk” řešení, ale funkční. Naštěstí nefoukalo… 🙂 Zvětšení 15x stačilo i na rozlišení trojice drobných skvrnek, které byly blíže středu naší mateřské hvězdy. Slávek ještě přivezl ochranné brýle z amerického zatmění z roku 2017. A počasí? Začátek úkazu se nesl v hledání slunčního kotoučku v mracích. Zhruba 10 minut před maximem se ale začaly objevovat větší díry v mracích a závěr jsme pozorovali prakticky bez vyrušení. Byl to až nečekaný fofr, jak poslední kousek tmavého Měsíce mizel pryč. Celkově pozorování a focení hodnotím kladně, zvlášť s ohledem na tu příšernou předpověď počasí.

Následuje galerie snímků Miloslava Macháčka. Tímto mu děkuji za jejich poskytnutí.

 

 

Mezivrší – 2. září 2022

Mezivrší – 2. září 2022

Na pátek 2. 9. slibovala předpověď několika modelů postupné vyjasnění, a tak jsme se rozhodli vyrazit na hřeben Orlických hor. Sice se Měsíc blížil k první čtvrti, ale nacházel se nízko nad obzorem a zapadal brzo, konkrétně v 22:07.

Na parkoviště pod Komářím vrchem jsem dorazil chvíli po půl deváté a začal pomalu vybalovat techniku. Za chvíli dorazil Martin Myslivec a odemkl bránu. Postupně se sjížděli další účastníci. Bylo nás nakonec šest: já, MMys, Martin Weszter, Lenka Rutteová, Slávek Macháček a Pavel Velínský. Na place se sešli dva 40cm dobsony, 20cm Cassegrain na iOptron CEM40 montáži a navíc několik fotoaparátů na různých montážích fotilo. Obloha postupně tmavla. Hodnoty našich jasoměrů SQM-L se pohybovaly v rozmezí kolem 21,2 – 21,3 MSA. Tedy slušné hodnoty, ale špička to nebyla. Mléčná dráha samozřejmě zářila, je to velký rozdíl oproti domácí obloze v nížině u měst.

Tentokrát jsem nedělal žádné náročnější pozorování, spíše jsme projížděli jasné DSO objekty. Musím přiznat, že přes léto jsem toho moc nenapozoroval a oko vypadlo z tréninku. Ani komety nemají teď silné období. Pozoroval jsem jen jednu C/2022 E3 ZTF, která by na začátku roku 2023 mohla dosáhnout hranice viditelnosti i pouhým okem. Během noci moc nefoukalo a vlhkost byla  vysoká. Vše se značně rosilo a znepříjemňovalo pozorování a focení. Do pohotovosti se dostal fén (12V) a vyhřívací pásky.

Planety teď mají dobré pozorovací období, tak nemohly uniknout naší pozornosti. Bohužel tolik potřebný seeing nepřál. Jeho slovní hodnocení by se dalo vyjádřit slovy jako špatný – mizerný – darebný až katastrofální. Hlavně v  Cassegrainu jsme přesto pozorovali stín měsíce Io na Jupiteru a později i opuštění samotného Io prostoru před planetou. V MMysově dobsonu jsme později viděli u kraje i velkou rudou skvrnu (GRS). Saturn nemohl nabídnout za těchto podmínek nic zajímavého. Taktéž Mars seeing nehezky “znetvořil”, doslova jakoby plaval v řece. O albedových útvarech nemohlo být řeči. Prohlédli jsme si taktéž kotoučky planet Uran a Neptun.

Během noci potěšily prolétající meteory a nebylo jich málo. Jeden opravdu pěkně jasný (bohužel krátký) zaznamenal Slávek v čase 22:44 na svůj Pentax. Proletěl souhvězdím Kozoroha. Nad severním obzorem se objevilo také světelné záření atmosféry tzv. airglow, viditelné slabě i pouhýma očima.

Střípky z dubna 2022

Střípky z dubna 2022

Během letošního dubna, téměř po roce, znovu nastalo období vhodné pro pozorování planety Merkur. S  dcerkou Adélkou jsme proto o velikonoční neděli 17. 4. vyšli večer na “lov” na hradeckou cyklostezku blízko pily v Černilově. Planeta byla objevena nejprve v triedru 8×30 a později (kolem 20:45) spatřena i očima.

V úterý 19. 5. 2022 uplynulo 75 let od položení základního kamene hradecké hvězdárny. U této příležitosti měl náš “náčelník” Martin Cholasta přednášku v planetáriu o zajímavé historii astronomie v Hradci Králové od 14. století až po současnost. Martinovy znalosti historie jsou obdivuhodné, přednáška byla skvělá. Osobně jsem se dozvěděl mnoho nového. Následovala prohlídka budovy hvězdárny, kterou nás provedl Pavel Kabrhel. Velice rád jsem po delší době opět zavítal do starého planetária s projektorem Zeiss ZKP-1, které mi učarovalo již dávno, během návštěvy se ZŠ. Je úžasné ho vidět stále funkční. Proběhla také prohlídka hlavní kopule a také vyhlídkové terasy. A jelikož panovalo zrovna téměř jasné počasí, bylo možné opět pozorovat planetu Merkur. Na fotkách jistě poznáte také Moniku.

O víkendu 29. 5. až 1. 5. proběhl jarní běh tradiční akce MHV v Zubří. Po podzimní dobré zkušenosti jsem se rozhodl na setkání opět vyrazit. Program byl celkem tradiční. V pátek večer počasí nebylo ideální, ale pozorovat se dalo. Oblačnost však zlobila. Když se vyjasnilo, SQM-L v zenitu ukazovalo až poměrně solidních 21,25 mag/arsec2. Byla to příležitost obejít i další přístroje na louce, kterých se však tentokrát sešlo viditelně méně. Mezi aktuální pozorované objekty lze zařadit pěkně zřetelnou supernovu SN 2022hrs v galaxii NGC 4647. Ta sousedí s M60 a obě patří do souhvězdí Panny, tedy na obloze večer v dobře pozorovatelných místech. S jasností něco přes 12 mag byla nápadnější než samotná mateřská galaxie. V sobotu dopoledne byla procházka mezi dalekohledy. Ta se pro mne nesla ve znamení slunečních speciálů, kterých bylo poměrně velké množství. Jelikož Slunce v čáře H-alfa běžně nepozoruji, byl to zážitek. Zvláště špičkovými “stroji”, které přivezl Honza Zahajský. Z další zajímavé techniky na louce bych vybral představení konstrukce celooblohové kamery v podání Martina Myslivce. Odpoledne byly na programu dvě zajímavé přednášky. Nejprve Ing. Arch. Ivana Havlíčka ze zlínské hvězdárny s názvem “Kulové hvězdokupy a vznik Mléčné dráhy” následovaná přednáškou Mgr. Richarda Wünsche, Ph.D. z Astronomického ústavu AV ČR s tématem “Co nám přinese JWST”. Obě velmi poutavé. Předpověď na sobotní noc nebyla dobrá, tak jsem již svoji techniku uklidil. Několik kolegů však na louce zůstalo a možná i využilo několik jasných okének, které se nakonec udělaly. Jelikož bylo zrovna pálení čarodějnic,  v rekreačním středisku Jasenka byl zapálen alespoň táborák a došlo na opékání špekáčků. V neděli ráno po snídani jsem již musel spěchat k domovu. Celkově si akce udržela příjemnou přátelskou atmosféru a děkuji tak všem kamarádům, ostatním účastníkům a hlavně pořadatelům. PS: Z fotek se nenechte mýlit, že je to čistě pánská jízda. Akce se účastní i dámy, ba i dokonce celé rodiny včetně malých dětí. 😉