Od posledního zatmění uběhlo přes šest let, dcerka ještě nebyla na světě. Jelikož to letošní vyšlo na čas oběda všedního dne, nabídl jsem paní ředitelce MŠ Černilov, zda by nechtěla tuto událost zprostředkovat takříkajíc na živo i spolužákům naší Adélky. Souhlasila.
Poslední zatmění si dobře pamatuji. 20. března 2015. Vzal jsem si dovolenou. Na tehdejšího 20 cm dobsona jsem nasadil ručně vyráběnou objímku s Baader Astro solar filtrem. Počasí vyšlo a dokonce se přišel podívat i soused, který byl zvědavý s čím to na zahradě blbnu. Pro sebe jsem si udělal pár nekvalitních fotek projekcí za okulárem. To byly začátky mého nového koníčku – amatérké astronomie. Dnes jsem dál, ale jistě ne na špici, což je dobře. Mám se ještě kam posouvat a ty pokroky mě baví. 🙂
Dnes už na pozorování Slunce nepoužívám dobson. Před časem jsem si koupil na cestování čočkový dalekohled (tz. refraktor) s ED skly, průměru 10cm o ohniskem 90cm. Celkem známý SkyWatcher ED100 ve starší zlaté verzi. Nejprve jsem ho používal také s fólií Baader, ale loni k vánocům jsem si udělal radost a pořídil v Supře Praha dvoupalcový herschelův hranol od rakouského výrobce Lacerta. Ten má výhodu v jedné věci. S použitím jednoduchého polarizačního filtru, který se našroubuje na okulár, lze otáčením okuláru v šachtě regulovat jas. To se velmi hodí při prohlížení detailů. Dále vlastním sluneční filtr Baader Solar Continuum (540nm), který dokáže zvýraznit granulaci. Obraz je pak zelený. Dalekohled drží celkem pevná polovidlicová azimutální montáž SkyWatcher AZ-4 s ocelovými nohami. Dnes by se paralaktika hodila, ale rozhodl jsem se zatím jít (asi jednodušší) vizuální cestou. Cvaknout Slunce a Měsíc mohu. Vím, že slušná astrofotografie vyžaduje další kupu znalostí a zkušeností, nemluvě o čase nutného pro zpracování a tak jsem ji prozatím upozadil. Proto obdivuji všechny, kteří to dokážou.
Dnes ráno 10. června 2021 bylo pěkné počasí. Bohužel předpověď hlásila problémy. No uvidíme. Raději jsem doma udělal ostrý test techniky, aby ve školce nenastalo “faux pas”. A také zkontrolovat aktivitu slunečních skvrn. Začátkem týdne to bylo sice lepší, ale dvojice aktivních oblastí se dala najít.
Po jedenácté hodině jsem vyrazil, počasí ještě drželo, občasný mráček není problém. Bohužel severní směr už strašil. Dalekohled jsem si u školky připravil, děti se mezitím pustily do oběda. Zatáhlo se a prakticky se začátkem úkazu začalo pršet. Z radaru jsem déšť odhadl na půl hodiny. Viděl jsem to černě. Připomněl se mi nedávný přechod Merkuru přes Slunce, kdy těsně před úkazem Slunce svítilo a pak se zavřela opona. Neviděl jsem tenkrát nic. Děti se těšily, tak jsem jim chtěl alespoň něco ukázat. Vyměnil jsem herschelův hranol za zrcátko a nasměroval dalekohled na vzdálené stožáry elektrického vedení. Nic lepšího bohužel nebylo k dispozici. Alespoň něco. Když se všichni vystřídali, svitla naděje. Začalo se protrhávat. Rychle opětovná úprava dalekohledu a natočit skoro kolmo nahoru. Měsíc už Slunce pěkně ukousl. Paráda. Postupně se děti vracely už v pyžamkách, protože se chystaly na odpolední odpočinek. Bez potíží se vystřídaly a nepromeškaly tak svoje první zatmění Slunce ve svém životě (tedy na našem území). Snad se jim to líbilo a odnesly si zážitek. Mimochodem, třída se nazývá Hvězdičky. 😉
Na závěr pár dokumentačních snímků. Snad se kolegové fotografové pochlubí kvalitnější tvorbou, když ne zde, tak alespoň na setkání společnosti. Budu se těšit. 😉
