Podobně jako pozorovatelé z celého světa jsme i v ASHK očekávali a sledovali, co kometa C/2023 A3 (Tsuchinshan-ATLAS) během roku předvede. Zde je stručný přehled, jak jsem to viděl ze svého pohledu.
Ve svých záznamech mám první pozorování datováno na 18. února 2024 ráno. Na zahradě u domu byla na místní poměry velmi tmavá noc (SQM-L 21,1). V 16″ dobsonu f4,5 byla bez problémů viditelná jako malá kulička o jasnosti cca 12,8mag. Toho času se nacházela v souhvězdí Vah. Mám zapsaný čas 3:53 a vystřídal jsem na ní různá zvětšení pomocí okulárů 13 mm, 8,8 mm a 6 mm. Během jara jsem ji pozoroval ještě několikrát. Postupně rostla její jasnost. Měla kondenzovaný vzhled (to je pro pozorovatele příznivé) a v květnu mám již poznamenaný i malý ohůnek.
Pak se nám kometa ztratila z dosahu a začalo období vyhlížení na ranní obloze. Osobně jsem ji zkoušel vypozorovat či vyfotit v neděli 29. září, ale neuspěl jsem. Na Traneckém kopci u Černilova bylo sice krásně vidět k východu, ale přeci jen nad Orlickými horami byl pás oblačnosti, který mi kometu schoval. Více příležitostí jsem neměl, neboť v pracovní dny už tou dobou musím cestovat do zaměstnání. Každopádně přicházely povzbudivé informace, že je na tom kometa s jasností dobře.
12. října se prosmýkla nejblíže k Zemi a přesunula se na večerní oblohu. V neděli 13. října jsem udělal první marný pokus na Traneckém kopci. Přestože obloha během odpoledne dávala naději, večer se zatáhlo a ani nepříjemný studený vítr neudělal v oblačnosti potřebné okénko. V pondělí naopak předpověď neslibovala nic moc příznivého. Naproti tomu bylo k večeru jasno s tím, že se od západu nasouvala oblačnost. Vytáhl jsem dceru a šli jsme s triedrem v ruce “lovit” na cyklostezku. Lov se krátce před 19. hodinou zadařil. Nejprve v triedru a pak i očima. Bohužel se A-trojka nacházela blízko mraků a tak bylo za chvíli po všem. Na opačné straně svítil Měsíc, který byl právě v konjunkci se Saturnem.
Hned další večer jsme se domluvili se Slávkem Macháčkem a vyrazili na Chlum. U pomníku rakouského 1. armádního sboru je pěkný výhled nejen k západu. Počasí tentokrát spolupracovalo. Přivítala nás jasná Venuše, která zářila nad jihozápadním obzorem. Kometu jsme záhy objevili triedrem a pak i očima. Slávek fotil kometu různými ohnisky, můj foťák rozjel sekvenční snímání pro vytvoření timelapse. Vzal jsem s sebou i refraktor a tak jsme mohli omrknout i jádro komety, které bylo velice jasné a malé (oproti velké komě). Kometa předvedla svůj dlouhý ohon, který byl očima viditelný minimálně v délce 10°. Skutečnou délku bohužel vymazal dorůstající Měsíc, který měl necelé dva dny do úplňku. Avšak fotografie dokáží “vytáhnout” mnohem víc. Potěšil i okem viditelný protichvost.
Nazítří (16. října) se příležitost opakovala. Ale už odpoledne bylo na obloze mnoho vysoké oblačnosti a vzhledem k prakticky úplňkovému Měsíci, nemělo cenu vymýšlet dalekou cestu za pozorováním. Se Slávkem jsme se rozhodli pro Černilov. Tentokrát pro druhý konec na výjezdu směrem k Libřicím. Kdo to tam zná, tak ví, že se tam nacházejí “úly” a další pohádkové stavení pana Horáka. Ty se měli stát kulisou pro kompozice s kometou. Ta se jevila již slabší, což vzhledem k podmínkám bylo pochopitelné. Focení tentokrát oživil průlet družic Starlinků, které utvořily ještě kompaktní vláček (start 15. 10. v 10:21 SELČ). Letěly přes zenit.
Poslední pozorování okem jsme se Slávkem uskutečnili ve čtvrtek 24. 10. 2024. Měli jsme sice v práci oslavu, ale podařilo se mi z ní včas uprchnout. A stálo to za to. Slávek vybral dobré stanoviště, ke kterému má navíc vazbu rodina mojí manželky – Skálu (místní část obce Boháňka). Kousek pod bývalou hospodou na spodním konci obce je plac, kde se kříží silnice s polní cestou. Tam jsme nechali auta a stativy umístili na trávu přes cestu, abychom měli projíždějící auta za zády. Měsíc tentokrát nerušil, subjektivně byla tma slušná (na “příměsto”). Kometa se nám na obloze posunula směrem k Mléčné dráze a její jasnost byla okolo 5 mag. Nechal jsem foťák s pevnou “padesátkou” cvakat data pro timelapse. Večer nám tentokrát zpestřily dva parádní meteory. První v čase 20:42 letěl krásně pomalu letním trojúhelníkem směrem k severozápadu. Slávkovi se do záběru těsně nevešel, ale zachytil ho Martin Myslivec svojí celooblohovkou v Bělči. Je tam vidět i pár parádních výbuchů. To jsme netušili, že přijde ještě skvostnější kousek. Pro mě tedy smolný. Zrovna jsem triedrem vyhledával na východě Uran, když v očnicích periferně registruji silnou zelenou záři. Jako když někdo vedle mě sváří. Než jsem se zorientoval, tak bylo bohužel po úkazu. Bolid byl v čase 21:24 viditelný nízko nad jihem. Slávkovi se tentokrát do záběru alespoň částečně vešel a barvitě mi ho popisoval. Že to byl mimořádný kousek, svědčí i zpráva Astronomického ústavu.
Později jsem slábnoucí vlasatici viděl ještě několikrát ze zahrady s pomocí triedru nebo rovnou dobsonem. Přiznám se, že bylo období, kdy jsem jí příliš nevěřil. Ale mile překvapila a její největší lesk jsem si opravdu užil. Ještě se s ní neloučíme, v dosahu dalekohledů nějaký čas zůstane…