Celý den 30. 3. 2021 byl vlivem tlakové výše opravdu teplý a jasný. Měsíc však byl pouhé dva dny po úplňku a večer sliboval něco přes hodinu trvající “pozorovací okno”. Nevadí, jak zlí jazykové říkají: “Jen krátká návštěva potěší”.
Sbalit 40cm dobsona s příslušenstvím do kufru Octavie není takový problém, přesto kempingový stolek musí na zadní sedačky. Kolem osmé vyrážím na stanoviště, opět je to Tranecký kopec. Je strašně příjemně, nefouká a 15°C (na konci pozorování 13°C). Velká změna po zimě. Kolem půl deváté mám složeno a může se začít. Tentokrát jsem hned do okulárové šachty vložil nedávno v bazaru zakoupený koma korektor a nastavil ho na okuláry s upínacím průměrem 1,25″, takže vyhledávací dvoupalcový okulár zůstal v kufříku. Střídal jsem zvětšení 130x a 200x.
Ještě nebyla 100% tma, zkontroloval jsem novu v Kasiopeji Nova Cas 2021 neboli také V1405 Cas. Zatím neztratila ze svého jasu! Pokračoval jsem na mé oblíbené testy stavu oblohy. Rigel – moc pěkná vizuální dvojhvězda, trapéz v M42 neskrýval slabší hvězdičky “E” ani “F” a velejasný Sírius ukázal i svého slabšího bratříčka tzv. štěně. Vzhlédl jsem očima k obloze v zenitu a upoutaly mě čtyři poměrně jasné satelity (patrně Starlinky) na malé části oblohy. Nejenom astrofotografové nebudou mít radost a bude hůř.
Pak přišel nečekaný vrchol pozorování. Nad západem přilétala ISS a měla namířeno na východ téměř před nadhlavník. Zkusil jsem ji sledovat dobsonem, ve kterém byl zrovna okulár 8,8mm tedy zvětšení cca 200x. Moc jsem od toho nečekal, ale výsledek mi doslova vyrazil dech. Krásný známý tvar “H”, moduly stanice silně zářily bíle, ale solární panely oranžově. V nich se dalo rozeznat, že se nejedná o jeden kus, ale skladbu z mnoha. Paráda. “Trackování” kupodivu nebylo extrémně obtížné, jelikož stanice letěla skoro kolmo k mému stanovišti a tahal jsem dalekohled převážně jen nahoru.
Na řadu přišlo kometární miniokénko. Bohužel žádné “vypalovačky” momentálně nejsou k vidění. Znovu jsem vyhledal C/2021 D1 SWAN a C/2019 L3 ATLAS a do sbírky přidal letos pátou novou kometu C/2020 T2 Palomar. Toho času v souhvězdí Honících psů s jasností cca 12,5 – 13 mag. Nedaleko se nacházela skupinka malých galaxií NGC 5440, NGC 5444 a NGC 5445 a připomněla mi, že jaro je období pozorování galaxií.
Jelikož “duchařinek” už bylo dost, namířil jsem zrcadlo na M51 – Vírovou galaxii a společnici NGC 5195 . Užíval jsem si pohled na jasně rozeznatelná ramena té větší. Ještě jsem kousek popojel na M63 Slunečnici, jež ukáže ovál s jasným středem. Bohužel se čas nachýlil a obloha vlivem očekávaného východu Měsíce již znatelně světlala.
Posledním pozorovacím bodem se stala planetka (4) Vesta. Nachází se v těle souhvězdí Lva. S jasností 6,7 mag je bez problémů viditelná už v hledáčku, takže i jakýmkoliv triedrem. Zkoušel jsem ji vykoukat očima, ale nepovedlo se mi to.
Byl čas balit. Odjezd domů ještě zpestřil efektní východ rudého Měsíce.