Leden nebývá měsícem s mnoha jasnými večery. Jeden takový však vyšel na Tři krále ve čtvrtek 6. 1. 2022. Domluvili jsme se Slávkem Macháčkem na pozorování a focení večerních planet. A jelikož bludice zapadají v tuto dobu na jihozápadě (a nechtělo se nám daleko jezdit), zvolili jsme pozorovací místo na vyvýšeném bodě bojiště Chlum. Přesněji u Pomníku rakouského 1. armádního sboru. Výhled je odsud parádní – od Orlických hor na východě, přes Železné hory na jihu, až po vysílače v Českém Brodě na západě. Nepříjemný byl však studený větřík, který v kombinaci s teplotou pod bodem mrazu a vlhkostí, nepěkně zalézal za nehty.
Na místo jsme dorazili krátce po 16. hodině a právě zapadalo Slunce. Nezdá se to, ale je to opravdu velice rychlý děj. Slávek stihnul jen několik dokumentačních snímků z ruky. Pak jsme připravili zbylou techniku včetně refraktoru ED 100 f9. Dalším cílem byla Venuše. Toho času již “na cestě” ke Slunci, takže velice nízko nad obzorem po jeho západu. Naštěstí podmínky a jasnost Večernice okolo-4 mag přály a tak byla brzy objevena v dalekohledu. Měla podobu pěkného a opravdu velice tenkého srpku. Zkoušeli jsme ji zaznamenat nejprve afokálně mobilem, později i zrcadlovkou v primárním ohnisku dalekohledu. Zhruba v čase 16:40 se nám ji podařilo vykoukat i očima a to již nebyla ani stupeň nad obzorem. V tu dobu již samozřejmě dávno zářil Měsíc (starý 4,3 dne) a planeta Jupiter. My však již očima hledali nejmenší planetu sluneční soustavy – Merkur. Nebyl to problém. Pohled v dalekohledu však kromě jasně oranžové barvy a mírného zploštění (aktuálně ve fázi 72%) více nepřinesl. Dalším v pořadí byl pán prstenů Saturn. Vzhledem k výšce nad horizontem se ovšem zázrak nekonal, planeta ukáže neostře své prstence, ale to je tak vše. Její jakžtakž dobré pozorovací období v časech loňské opozice je již nenávratně pryč. Ani Jupiter už není v té správné kondici, přestože je výš. Rozeznatelné jsou hlavní pásy oblačnosti. Na více podrobností si budeme muset počkat na příští opozici. Potěšující je, že se dostane zase o něco výš nad obzor. Pozornosti neunikl ani Měsíc. Bohužel jsem ovšem podcenil teoretickou přípravu před pozorováním a tak nám unikl zákryt hvězdy tau Aqr (4,05 mag) Měsícem. Došlo také na zbylé planetární plynné obry – Neptun ve Vodnáři a Uran v souhvězdí Berana. Na závěr jsme vyhledali ještě dvě vlasatice: 19P/Borelly a C/2019 L3 ATLAS a několik jasnějších DSO. Bohužel to již není doména malého čočkového dalekohledu. Oči “dobsonisty” jsou již příliš rozmlsány proudy fotonů shromážděných 40cm zrcadlem.
Druhý den ráno (7. 1.) jsem si vyběhl ze svojí kanceláře v Pardubicích a v čase 6:42 na jihovýchodě byl ke spatření také Mars. Takže se mi během jedné noci poprvé podařila zkompletovat celá planetární postupka :-). Podobný kousek, ovšem během jednoho kalendářního dne, mám v záznamech již 30. 11. 2019.
Níže několik dokumentačních fotek z mého mobilu:
Zde je galerie snímků Miloslava Macháčka:
Jak málo chybělo k letecké katastrofě?
Na závěr ještě stav našeho Slunce 7. 1. 2022 v podání sondy SDO a Miloslava Macháčka (s hendikepem vysoké oblačnosti):

