Na pátek 2. 9. slibovala předpověď několika modelů postupné vyjasnění, a tak jsme se rozhodli vyrazit na hřeben Orlických hor. Sice se Měsíc blížil k první čtvrti, ale nacházel se nízko nad obzorem a zapadal brzo, konkrétně v 22:07.
Na parkoviště pod Komářím vrchem jsem dorazil chvíli po půl deváté a začal pomalu vybalovat techniku. Za chvíli dorazil Martin Myslivec a odemkl bránu. Postupně se sjížděli další účastníci. Bylo nás nakonec šest: já, MMys, Martin Weszter, Lenka Rutteová, Slávek Macháček a Pavel Velínský. Na place se sešli dva 40cm dobsony, 20cm Cassegrain na iOptron CEM40 montáži a navíc několik fotoaparátů na různých montážích fotilo. Obloha postupně tmavla. Hodnoty našich jasoměrů SQM-L se pohybovaly v rozmezí kolem 21,2 – 21,3 MSA. Tedy slušné hodnoty, ale špička to nebyla. Mléčná dráha samozřejmě zářila, je to velký rozdíl oproti domácí obloze v nížině u měst.
Tentokrát jsem nedělal žádné náročnější pozorování, spíše jsme projížděli jasné DSO objekty. Musím přiznat, že přes léto jsem toho moc nenapozoroval a oko vypadlo z tréninku. Ani komety nemají teď silné období. Pozoroval jsem jen jednu C/2022 E3 ZTF, která by na začátku roku 2023 mohla dosáhnout hranice viditelnosti i pouhým okem. Během noci moc nefoukalo a vlhkost byla vysoká. Vše se značně rosilo a znepříjemňovalo pozorování a focení. Do pohotovosti se dostal fén (12V) a vyhřívací pásky.
Planety teď mají dobré pozorovací období, tak nemohly uniknout naší pozornosti. Bohužel tolik potřebný seeing nepřál. Jeho slovní hodnocení by se dalo vyjádřit slovy jako špatný – mizerný – darebný až katastrofální. Hlavně v Cassegrainu jsme přesto pozorovali stín měsíce Io na Jupiteru a později i opuštění samotného Io prostoru před planetou. V MMysově dobsonu jsme později viděli u kraje i velkou rudou skvrnu (GRS). Saturn nemohl nabídnout za těchto podmínek nic zajímavého. Taktéž Mars seeing nehezky “znetvořil”, doslova jakoby plaval v řece. O albedových útvarech nemohlo být řeči. Prohlédli jsme si taktéž kotoučky planet Uran a Neptun.
Během noci potěšily prolétající meteory a nebylo jich málo. Jeden opravdu pěkně jasný (bohužel krátký) zaznamenal Slávek v čase 22:44 na svůj Pentax. Proletěl souhvězdím Kozoroha. Nad severním obzorem se objevilo také světelné záření atmosféry tzv. airglow, viditelné slabě i pouhýma očima.