Author: Martin Procházka

Letos v březnu panovalo dlouho jasné počasí. Bylo potřeba ho nějak využít. Vznikl nápad na pokus o co největší počet pozorovaných objetků z katalogu pana Messiera během jedné noci tzv. Messierův maraton. Na to je ideální doba v období kolem březnového novu.

Bohužel nebylo jisté, že až do novu vydrží jasno a tak jsme naplánovali noc z pátku 25. 3. na sobotu 26. 3.. Měsíc měl vycházet před půl čtvrtou ve fázi 36%. K ideální situaci tedy kousek chyběl. Navíc už během pátečního dne byl zřetelný zákal a průzračnost jaká panovala ještě před několika dny byla pryč. S kamarádem Martinem Weszterem jsme zvolili pozorovací místo u rozhledny Boika nedaleko Nasavrk v Železných horách. Je to už poměrně vysoko (527 m n.m.), špatný severní směr (města Slatiňany, Chrudim, Pardubice, Hradec) v tomto případě nevadil. Navíc po dokončení obchvatu Chrudimi a Slatiňan je cesta k Boice velice rychlá.

Jelikož to byl náš první maraton, byla potřeba alespoň základní příprava. Výborně posloužila tabulka Aleše Majera z KaL, kterou vytvořil v roce 2014. Na lov jsme přijeli s dobsony 40cm a 30 cm a dále pak s triedry 15×70 a 20×80. K Boice jsem pro jistotu dorazil už okolo 18:20 a Martin nedlouho po mně. Udělali jsme několik dokumentačních snímků a připravili techniku. Společnost nám dělali ještě poslední návštěvníci rozhledny a také místní traktorista, který při každém průjezdu zvířil prach na cestě. Však jsme ho prokleli do desátého kolene.

Začalo pozorování ještě za soumraku. Byl vynikající seeing. Lepší jsem nezaznamenal za celou zimu. V trapézu Velké mlhoviny v Orionu jasně přímým pohledem viditelné hvězdy E a F (19:15). Taktéž slabý souputík jasného Síria naprosto čistě viditelný při zvětšení cca 200x (19:17). Tím byl odstartován vytrvalostní závod. Zkušenější vědí, že největší oříšky soumrakové večerní oblohy leží nízko nad obzorem a jsou to galaxie M77 a M74. Teoreticky snažší M77 jsem dlouho zkoušel vykoukat na světlém pozadí, ale nedokázal jsem se přesvědčit, že galaxii rozliším. O M74 jsem se ani nepokoušel. První dílčí neúspěch byl na světě, ale nemohl mi zkazit náladu. Galaxie v Andromedě M31 je sice obvykle snadná, pokud vám ale v cestě překáží rozhledna, stává se obtížně pozorovatelnou. Musel jsem tedy dobsona přestěhovat na cestu (snad si už dá traktorista pohov). Pak jsme ještě svedli poměrně nečekaný tuhý boj o galaxii M33. Prach v atmosféře nepříjemně rozptyloval světelné znečištění a to znamenalo světlé pozadí. Dobson selhal. Pomohl triedr, který tuto plošně velkou (ale slabší) galaxii nakonec ukázal. Někdy v tuto dobu nás přijel na chvíli morálně podpořit kolega Martin (nick Astroforum: gunaroid) se svým dvouletým synkem Toníkem. Bylo to milé setkání. V čase 20:53 jsme zaregistrovali přelet ISS, jehož známý H tvar jsem v dobsonu chvíli sledoval než stanice zaplula do zemského stínu. Hledání dalších objektů pokračovalo bez větších přestávek. Nespěchali jsme a občas jsme porovnávali obrazy většího a menšího sourozence z dílny Explore Scientific. Pod souvězdím Lva jsme zaregistrovali velice pěkný pomalý meteor s jasností podobnou jasu Venuše. Letěl z východu na západ a hodiny ukazovaly 21:26. Dráha bohužel nebyla dlouhá nebo jsme spíš nezachytili začátek. Ačkoliv hlavním cílem noci byly DSO z katalogu “M”, zalogoval jsem do svých záznamů i několik nových NGCček. První větší pauza na občerstvení byla před půlnocí. To už je pozorovatel za půlkou a čeká, až se ukáže jen nízko nad jihem vystupující M83 v Hydře. Během této etapy se obyčejně ještě přidá dalších 11 kousků na východě a nastává pauza. Po zápisu času u M39  (1:10) jsem provedl měření jasu oblohy. Úžasných hodnot jsme se podle očekávání nemohli dočkat – SQM-L v zenitu maximálně 21,11 mag/arsec². Následně jsme se dali do klábosení. Začala se ozývat únava a také zima. Martin W. se rozhodl k návratu domů a ve 2:15 odjel. Já si trochu sklopil sedačku v autě a v krkolomné poloze si do půl čtvrté zdřímnul. Pomohlo mi to. Musím také pochválit péřovou bundu od Rakoncaje (Sir Joseph), která odvedla dobrou práci. Už poněkolikáté. Na tělo mi zima nebyla, horší je to klasicky od nohou. Ale vydržel jsem. Teď bylo zapotřebí trochu zabrat. Měsíc přeci jen zase ubral z kontrastu oblohy. Kolikrát jsem měl problém s orientací, neboť i běžně viditelné hvězdy mizely. Navíc začalo svítat. Třiadvacet Messierů se mi ráno podařilo zaznamenat, osm uniklo. Poslední M6 má čas 4:33. Ve 4:41 vykoukla Venuše, bylo definitivně po boji. Přesně v pět jsem měl sbaleno a odjezd.

A výsledky? Číslo je stejné jako dres hokejové legendy Wayna Gretzkyho – 99! Stovka odolala. Leda bych si započítal M0 alias Měsíc. 🙂 Je to první pokus a to skóre beru. Musím napsat, že mě to bavilo. Především první půlka. Ráno už je náročnější. Věřím, že kdyby byl Měsíc o dva dny starší, přidal bych ještě několik kousků. Taktéž z večera je za výborných podmínek reálné galaxie M77 a M74 vidět. Určitě bych chtěl dát v budoucnu opáčko.

1

Rozhledna Boika - České Lhotice.

2

Zadní prakoviště s altánem.

3

Pozorovatelé. autor: M. Weszter

4

Výhled na sever. Za dobrých podmínek je zde krásný výhled na Krkonoše i Orlické hory.

5

Startrails autor: M. Weszter

6

Svítání. Východ Venuše a Měsíce.

7

Večerní objekty na západě. zdroj: Stellarium

8

Otevřenky v Mléčné dráze. zdroj: Stellarium

9

Převážně galaxie kolem Velké Medvědice. zdroj: Stellarium

10

Galaxie ve Lvu, Panně a Vlasech Bereniky. zdroj: Stellarium

11

M83 a objekty na východě. zdroj: Stellarium

12

Závěr před svítáním. zdroj: Stellarium

13

M30 už nejde od nás pozorovat. zdroj: Stellarium

Leden nebývá měsícem s mnoha jasnými večery. Jeden takový však vyšel na Tři krále ve čtvrtek 6. 1. 2022. Domluvili jsme se Slávkem Macháčkem na pozorování a focení večerních planet. A jelikož bludice zapadají v tuto dobu na jihozápadě (a nechtělo se nám daleko jezdit), zvolili jsme pozorovací místo na vyvýšeném bodě bojiště Chlum. Přesněji u Pomníku rakouského 1. armádního sboru. Výhled je odsud parádní – od Orlických hor na východě, přes Železné hory na jihu, až po vysílače v Českém Brodě na západě. Nepříjemný byl však studený větřík, který v kombinaci s teplotou pod bodem mrazu a vlhkostí, nepěkně zalézal za nehty.

Na místo jsme dorazili krátce po 16. hodině a právě zapadalo Slunce. Nezdá se to, ale je to opravdu velice rychlý děj. Slávek stihnul jen několik dokumentačních snímků z ruky. Pak jsme připravili zbylou techniku včetně refraktoru ED 100 f9. Dalším cílem byla Venuše. Toho času již “na cestě” ke Slunci, takže velice nízko nad obzorem po jeho západu. Naštěstí podmínky a jasnost Večernice okolo-4 mag přály a tak byla brzy objevena v dalekohledu. Měla podobu pěkného a opravdu velice tenkého srpku. Zkoušeli jsme ji zaznamenat nejprve afokálně mobilem, později i zrcadlovkou v primárním ohnisku dalekohledu. Zhruba v čase 16:40 se nám ji podařilo vykoukat i očima a to již nebyla ani stupeň nad obzorem. V tu dobu již samozřejmě dávno zářil Měsíc (starý 4,3 dne) a planeta Jupiter. My však již očima hledali nejmenší planetu sluneční soustavy – Merkur. Nebyl to problém. Pohled v dalekohledu však kromě jasně oranžové barvy a mírného zploštění (aktuálně ve fázi 72%) více nepřinesl. Dalším v pořadí byl pán prstenů Saturn. Vzhledem k výšce nad horizontem se ovšem zázrak nekonal, planeta ukáže neostře své prstence, ale to je tak vše. Její jakžtakž dobré pozorovací období v časech loňské opozice je již nenávratně pryč. Ani Jupiter už není v té správné kondici, přestože je výš. Rozeznatelné jsou hlavní pásy oblačnosti. Na více podrobností si budeme muset počkat na příští opozici. Potěšující je, že se dostane zase o něco výš nad obzor. Pozornosti neunikl ani Měsíc. Bohužel jsem ovšem podcenil teoretickou přípravu před pozorováním a tak nám unikl zákryt hvězdy tau Aqr (4,05 mag) Měsícem. Došlo také  na zbylé planetární plynné obry – Neptun ve Vodnáři a Uran v souhvězdí Berana. Na závěr jsme vyhledali ještě dvě vlasatice: 19P/Borelly a C/2019 L3 ATLAS a několik jasnějších DSO. Bohužel to již není doména malého čočkového dalekohledu. Oči “dobsonisty” jsou již příliš rozmlsány proudy fotonů shromážděných 40cm zrcadlem.

Druhý den ráno (7. 1.) jsem si vyběhl ze svojí kanceláře v Pardubicích a v čase 6:42 na jihovýchodě byl ke spatření také Mars. Takže se mi během jedné noci poprvé podařila zkompletovat celá planetární postupka :-). Podobný kousek, ovšem během jednoho kalendářního dne, mám v záznamech již 30. 11. 2019.

Níže několik dokumentačních fotek z mého mobilu:

1

Panorama pozorovacího stanoviště

2

Pomník rakouského 1. armádního sboru

3

Dalekohled připraven k pozorování Venuše

4

Pokus o první afokální snímky Večernice mobilem

5

Takto špatně to může dopadnout... 🙂

6

Po spojení několika redukcí se podařilo připojení fullframe zrcadlovky PENTAX k dalekohledu.

7

Přestože vyvážení sestavy nebylo ideální a celková hmotnost na hraně možností montáže AZ-4, některé snímky se povedly.

8

Později jsme zkusili ohnisko prodloužit ještě násobičem barlow 2x.

Zde je galerie snímků Miloslava Macháčka:

1

Venuši často dělala u obzoru společnost letadla. autor: Miloslav Macháček

2

Aerolinky jsou již opět na vzestupu. autor: Miloslav Macháček

3

Průzračnost oblohy tentokrát výborná. Venuše šla pozorovat až do úplného západu. autor: Miloslav Macháček

4

Zde posledních několik světlých pixelů nad obzorem. autor: Miloslav Macháček

5

Měsíc, planety a několik jasnějších hvězd v širší konjunkci s Chvaletickou elektrárnou. 🙂 I nízko svítící Merkur je na fotce rozeznatelný. Můžete zkusit oči. Na následujícím snímku je řešení. autor: Miloslav Macháček

6

Měli jste to správně? autor: Miloslav Macháček

7

Jupiter a jeho měsíce. autor: Miloslav Macháček

8

Chybí Europa. Přestože se nachází mezi Jupiterem a bratříčke Io, není vidět. Je schovaná ve stínu planety. V čase cca 18:18 z něj vystupuje. autor: Miloslav Macháček

9

Náš souputník. autor: Miloslav Macháček

10

Východ Oriona ze záře krajského města. autor: Miloslav Macháček

Jak málo chybělo k letecké katastrofě?

Na závěr ještě stav našeho Slunce 7. 1. 2022 v podání sondy SDO a Miloslava Macháčka (s hendikepem vysoké oblačnosti):

Poslední dobou nebylo moc příležitostí vyrazit pozorovat. Jedna se však naskytla ráno v pátek 3. 12. 2021. S fotografem Slávkem Macháčkem z Hradce Králové jsme se domluvili, že vyrazíme do Bělečka. Už ve čtvrtek jsme sledovali předpověď: český Aladin, polský model i meteoblue. Všechny modely slibovaly jasno a tak se i stalo. Podmínky byly obvyklé pro Bělečko, které je jen nedaleko od Hradce Králové a Pardubic. K ránu klesaly teploty k -4°C a pozorování znepříjemňovala vznikající námraza.

Hlavním cílem byla bezpochyby kometa C/2021 A1 Leonard. Je to první objevená kometa letošního roku a zároveň také nejjasnější. Nejlepší pozorovací období je právě teď na začátku prosince. Ráno 3. 12. 2021 navíc potkala jednu velkou kulovou hvězdokupu. Jak pravil jeden astronom z Liberecka (ve slušnějším přespisu): “Kvůli blbý kometě nebude vidět kulovka M3”. Naštěstí se těsně minuly, takže nikdo nebyl zklamán. Kulová hvězdokupa M3 předčila svojí jasností (6,2 mag) pomyslnou kometární návštěvnici (cca 6,5 – 7 mag). Vlasatice má akuálně rychlý pohyb po obloze, což bylo dobře znatelné vůči kulovce. Kometa Leonard nakonec pravděpodobně zůstane za optimistickým výhledem vývoje jasnosti (může ještě překvapit), ale i tak je velice pěkná. Hlavně její dlouhý a viditelný ohon ji pasuje dle mého názoru do pozice letošní vítězky.

Další v pořadí byla krátkoperiodická 67P/Čurjumov-Gerasimenková, která se nachází v souhvězdí Raka. I když papírově méně jasná (cca 9 mag), subjektivně příliš nezaostávala za současnou premiantkou. Jen chvostík není tak dlouhý. Do třetice stálice C/2019 L3 ATLAS. Vzpomínáte? Pozoroval jsem ji už na jaře. Momentálně se nachází v souhvězdí Rysa a je o chloupek za předchozími dvěma. Má zřetelně menší komu. Následně jsem si vylámal zuby na 29P/Schwassmann-Wachmann, která po nedávných outburstech značně zdifůzněla. Poslední kometou byla 4P/Faye. V bohatém hvězdném poli souhvězdí Jednorožce nebyla až tak těžká.

V čase 4:34 nám udělal radost pěkný bolid, který proletěl zhruba z Honících psů do Panny. Po cestě prodělal několik výbuchů a rozpad. Já zahlédl jen závěr, ale Slávek viděl celý průlet. Velké štěstí, že se pohyboval zhruba v oblasti komety Leonard a Slávek ho tak zachytil svým Pentaxem. Slabší meteor pak prolétl nízko na jihu na pomezí souhvězdí Kompas a Hydra v čase zhruba 5:35.

Počkali jsme si ještě na svítání a mohli tak zahlédnou poprvé Mars po konjunkci se Sluncem. V triedru byl nízko nad pásem oblačnosti spatřen v čase 6:36, později byl rozeznatelný i pouhýma očima. Po chvíli (v 6:38) mě Slávek upozornil i na tenký srpek Měsíce, který byl naopak pod tímto pásem oblačnosti a vylézal zpoza stromů lesa. Měsíc byl v tu dobu starý 28,3 dne a do novu tak scházelo něco přes jeden den (4.12. 8:42). Byl to jeden z nejtenších srpků, jaký jsem kdy viděl.

Na závěr ještě krátký timelapse východu Měsíce a Marsu (autor Miloslav Macháček).

Celkově se pozorování podařilo a vstávat v 2:40 stálo za to. Slávkovi tímto děkuji za příjemnou společnost a poskytnuté fotografie.